Natočit si pivo a opéct si špekáček při plavbě na voru? Sci-fi, říkáte si? Ne! V Kamýku běžná věc.

Na kamýckém přístavním molu je o víkendech a svátcích opět rušno. Parník sice už dávno nejezdí, ale nahradila ho daleko lepší atrakce – oživená historie v podobě svezení se na voru. Nedočkaví pasažéři si nejprve nasadí vestu a poté se v klidu usadí na palubu dřevěného skvostu. Ten je dokonce vybavený pivní pípou a sudem s tekutým zlatavým mokem, takže při jízdě nikomu nehrozí dehydratace. Vyjížďka vede směrem ke Kamýcké přehradě a zpět ke kotvišti, trvá zhruba hodinu a půl. Za tu dobu všichni poznají nejen plavce Jiřího Zdislava Jankovského, a zároveň strůjce voru v jedné osobě, který je také výborným bavičem a vypravěčem. Jeho vtipné doložení životních zážitků i zajímavostí o historii vorařství v Čechách pobaví nejednoho posluchače a obohatí i o nová poznání. Vstřebat tolik informací – to pak člověku vyhládne. Naštěstí plavecký špekáček, upečený na ohni přímo na palubě uspokojí všechny chuťové buňky.

Jankovskému pomáhají řídit celý kolos střídavě nejen tři kamarádi, ale i jeho manželka Petra. „Bydlíme v Praze, činnost není výdělečná, tak spíme pod širákem v přístavišti. Máme tak alespoň všechno na očích. Na jídlo chodíme do vorařské restaurace ke Krůtům, která je od našeho stanoviště pár metrů vzdálená a má právě vorařskou tradici od roku 1701,“ dodal Jankovský spokojeně. O tom, že se „projekt vor“ lidem zamlouvá, svědčily úsměvy a nadšení vystupujících pasažérů, kteří všichni nakonec finančně přispěli. Vstupné je totiž dobrovolné.

Povoláním památkový tesař Jiří Zdislav Jankovský, který má své řemeslo doslova přirostlé k srdci, nám k celému projektu poskytl rozhovor.

Z jakých součástí se skládá vor?

„Název vor je novinářský výraz, který vznikl někdy začátkem 20. století. Správný výraz je pramen, tedy „vorař“ se nazýval prameňák, nebo plavec. Tehdy pramen sloužil hlavně k přepravě dřeva. Nejdelší vor, býval dlouhý skoro půl kilometru. Ten co kotví v kamýckém přístavišti je 4,5 metru široký i s vesly 50 metrů dlouhý. Skládá se jenom ze tří tabulí, váží 25 tun a padlo na něj 50 stromů. Jsou na něm dva lodní motory, tři desetimetrová ručně sekaná vesla a je houžvemi vyvázaný.“

Co je vlastně ta houžev?

„Je to dlouhý a tenký smrček, který se podetíná v dubnu, květnu. V plné míze se protáhne ohněm, takzvaně napaří, aby nepraskal. Houžev o průměru 1,5 cm utáhne 5 kamionů.“

Děláte si nějaké statistiky o počtu svezených lidí, třeba cizinců?

„Jezdíme, čtvrtý víkend. Za tu dobu se mohlo vystřídat v hrubém odhadu tak kolem 600 lidí. Dnes se byla objednat jedna rodina z Běloruska. Jinak tu byl Holanďan a Francouz. Jezdí maminky s dětmi a starší lidé, kteří ještě pamatují tu nostalgii toho svezení. A pak vzpomínají na staré časy, třeba když se podívají na dnešní budovu obecního úřadu, kde v minulosti byla škola.“

Měl jste už nějaký zážitek, kdy Vám osobně zatrnulo, ať už spojený s pasažéry, nebo se samotným vorem?

„Většinou je složité jednání s úřady, aby to vůbec mohlo fungovat. Pak je nepříjemné, když jedeme a pustí elektrárna turbíny. Lidé jsou jinak ukáznění, a když by byl někdo podnapilí, nevpustíme ho na palubu. Co se týče přítomnosti rychle jedoucích okolních lodí, je to tak 50 na 50, někteří zlobí, jiní jsou hodní.“

Musel jste už rušit plavbu, pro špatné počasí, nebo nedostatek lidí?

„Když je mizerné počasí, tak se plavba samozřejmě ruší. Počet lidí musí být aspoň více jak pět, ale stává se to velmi zřídka.“

Co bude s vorem po sezoně? A jak to s ním bude v budoucnu?

„Za to, že to takhle funguje se především zasloužil starosta Kamýku Petr Halada, který na vše sehnal peníze. Já můžu postavit cokoliv, ale když na to nebudou peníze, tak je to jako bych to neuměl. Nám oběma by se samozřejmě líbilo, když by se z toho stala tradice. Lidi to baví, ale ten vor se musí nějakým způsobem uživit. Jeho provoz není totiž úplně levný. Sejdeme se tak v půlce prázdnin, kde si řekneme, zda se uživí nebo naopak. Vzhledem k tomu, že už je postavený, i když by šla čísla do mínusu, tak se na jednu zimu zvedne z vody a příští rok by se zprovoznil aspoň na 14 dní.“

Musí se jistě nějak udržovat. Jaká je jeho životnost, co mu škodí?

„Byl postavený 15. května a po spuštění do vody u něj dochází k přirozené nasákavosti dřeva, díky čemuž se potopil o nějakých 2,5 centimetru. Je potřeba ho na zimu vyndat, aby to dřevo vyschlo. Životnost je pak třeba 20 let i bez jakéhokoli chemického ošetření.“