Nástroj snahy: Tak tohle já neřešim

Zkuste nám ve stručnosti popsat, jak se vaše skupina dala dohromady.
Zdeněk Vondrák: Několik spolužáků z jedné třídy na gymplu se rozhodlo, že založí kapelu a vůbec jim nevadilo, že neumí hrát na nástroje a vlastně ani žádné nemají. Nástroje se postupně nakoupily a snaha stále je, takže: „Nástroj snahy, voe!“ už přes dvacet let.
Bára Boltnarová: Na tuto otázku jako náplava nemám právo odpovídat.
Jiří Podzimek: Tehdy jsem strašně chlastal. Nějaké provizorní zkoušky si vůbec nepamatuju. Já jsem se tam prostě jenom tak nějak přimotal.
Martin Tomášek: Tak tohle neřeším.

Jak vám hraní v kapele změnilo život?
Marek Stránský: Místo dvaceti panáků za večer si dávám dvacet piv.
Jiří Podzimek: Začal jsem ještě víc kalit.
Bára Boltnarová: Musela jsem se naučit + řídit auto.
Janina: V Nástroji jsem si nebrnkla, zato jsem si nabrnkla harmonikáře.
Martin Tomášek: Tak tohle neřeším.

Kterou písničku považujete za nejlepší, nebo nejoblíbenější a proč?
Zdeněk Vondrák: Bývá to ta nová.
Bára Boltnarová: Podvod, protože tam jako dechy hrajeme super vyhrávku a je to písnička ze života.
Michal Čižmarik: Fear of the dark od Ironů, protože je fakt nejlepší.
Martin Tomášek: Tak tohle neřeším.

Kteří interpreti vás inspirují?
Marek Stránský: Natalie Imbruglia, víš jak?
Zdeněk Vondrák: Zhruba chronologicky: Sex pistols, E!E, Visací zámek, Jasná páka, Mňága a Žďorp, R.E.M., Tři sestry, ZNC, Wanastowi vjecy, Nirvana, L7, The presidents of the U.S.A., Sto zvířat, Pixies, Red Hot Chili Peppers, Vypsaná fixa, White stripes, Garáž, Chinaski, Pavel Bobek, Horkýže slíže a mnoho dalších. Nicméně v poslední době mě extrémně dostává Duo Yamaha.
Martin Tomášek: Čoko Voko.

Jaký nejšílenější zážitek máte spojený s účinkováním v kapele?
Bára Boltnarová: Když jsem si šla do sexshopu zakoupit mimo jiné i kostým na koncert.
Zdeněk Vondrák: Ten, když se Kuba zmítal na pódiu a v první moment to vypadalo jako slušný pokus o breakdance, ale ve skutečnosti se nemohl pustit probíjejícího stojanu na mikrofon.
Martin Tomášek: Tak tohle neřeším.

Kam byste to chtěli v budoucnu dotáhnout?
Zdeněk Vondrák: Abychom si i nadále udrželi našeho typického fanouška.
Petr Vocílka: Aby mě v kapele nebrali jako náplavu a nechali mě odpovídat na všechny otázky.
Robert Nusl: Já na velkou zelenou mouchu v kadibudce.
Martin Tomášek: Tak tohle neřeším.

Jak byste popsali svého typického fanouška?
Zdeněk Vondrák: Statistika Facebooku tvrdí, že se jedná o česky mluvící, pohlednou vysokoškolačku, ve věku mezi 18-24 lety.
Michal Čižmarik: Když jsem se po mnoha letech naučil občas nekoukat na krk kytary, zjistil jsem, že na nás chodí docela hezké holky.
Martin Tomášek: Tak tohle fakt už vůbec neřeším.