Nápad postavit divadlo na vsi je jako z pohádky, říká umělecká ředitelka Divadla Hogo Fogo

V malé obci byste jej zřejmě nečekali. Před necelými čtyřmi lety se v Drážkově nedaleko Sedlčan divákům otevřela nová divadelní scéna, která koncem letních prázdnin vstupuje do další sezony. V Divadle Hogo Fogo se se známými hereckými tvářemi setkáte nejen na pódiu. „Diváci se s herci mohou potkat před nebo po představení v divadelní kavárně, kde se dále debatuje a vypráví,“ popisuje atmosféru komorního kulturního prostoru umělecká ředitelka divadla Gabriela Falcová. Jak vybírá hry do divadelního programu a proč je dobře být někdy za „blázna“, vysvětluje v rozhovoru.

Divadlo Hogo Fogo „se narodilo“ díky soukromé iniciativě, v Drážkově bylo otevřeno v říjnu 2019. Můžete přiblížit jeho vznik?
Přesně tak. Divadlo Hogo Fogo je soukromým počinem člověka, který je mým dlouholetým kamarádem a naším mecenášem. Snaží se o to, aby se zde lidem žilo lépe. Nápad postavit divadlo na vsi je jako z pohádky. A já jsem si řekla, když ten „blázen“ – v nejlepším slova smyslu – postaví něco tak krásného a úžasného, udělám všechno proto, aby to fungovalo. Celý život se zabývám dětským, ale i ochotnickým divadlem, píšu scénáře a knihy. Což je možná i jeden z důvodů, proč v malé vesnici stojí divadlo. Ve všem nadšení a euforii jsem si totiž nedovedla představit, jak obtížná cesta to bude, ale rozhodně stojí za to. Splnil se mi sen a bylo nutné zvládnout naprosto vše. Hodně jsem se díky nové zkušenosti naučila.

Start divadla byl poznamenám pandemií, což byla další životní lekce.
I v pandemii jsme se snažili a streamovali živá vysílání, například koncert Jaroslava Svěceného. Podařilo se nám propojit umělecký svět s těmi, kdo byli nejvíce potřeba, tedy s lékaři. Pomáhali jsme v podpoře očkování a díky hercům, zpěvákům a lékařům z nemocnice ve Slaném vytvořili kampaň na očkování. Byla nápadem mého syna Matěje, který ve slánské nemocnici pracuje jako lékař. Po celou dobu kampaň podporoval a pomáhal s ní ředitel nemocnice Štěpán Votoček.

Program z velké části nabízí představení pražských divadel, vstupné je vyšší než na jejich domovských scénách. Je programovou vizí dovážet kulturu, aby za ní lidé nemuseli dojíždět?
Ano, máme dražší vstupenky. Ale těm, kteří se v profesi pohybují, je situace jasná. Nejsme nikým dotovaní a nepřispívá nám stát. Zároveň diváci chtějí vidět kvalitní představení a samozřejmě si rychle zvykli, že u nás potkají velmi známé herecké tváře. Zaplatit představení při kapacitě 136 míst pak není zcela možné. I přes vyšší cenu vstupenek sponzor hradí další ekonomické výdaje, jako jsou voda, teplo nebo elektřina. Máme štěstí, že se někdo takový našel a je opravdu velkorysý.
Protože jsem i dříve velmi často navštěvovala pražská divadla, dokážu si náklady spočítat. Vstupenky jsou sice o přibližně stokorunu lacinější, ale pak člověk zaplatí výdaje na dopravu, parkovné a MHD, jelikož před divadlem v Praze nezaparkuji. Tudíž zůstává mnohem nákladnější si koupit v Praze levnější vstupenku.

Co je vodítkem pro výběr her hostujících divadel?
V divadle se snažíme vytvářet přátelskou a milou atmosféru, kterou považuji za naši největší přednost. S většinou divadel a s herci jsme navázali blízký vztah. Diváci se s nimi mohou potkat před nebo po představení v divadelní kavárně, kde se dále debatuje a vypráví. Divadelní kavárna je tak další nadstavbou. Podáváme vynikající kávu a skvělá vína, děvčata nabízejí domácí zákusky a občerstvení. Návštěvníci proto přicházejí dříve, aby mohli posedět uvnitř kavárny nebo na letní terase, což násobí dojem z celého večera.
Vyhledáváme představení, o nichž víme, že jsou diváky žádána. Jde především o komedie, ale prioritou je pro nás kvalita. Uvádíme i premiéry. Stali jsme se bratrským divadlem Divadla Ungelt, které pro mne bylo vždy mírou nejvyšší umělecké hodnoty. Do programu přináší rovněž jiné žánry. Jsme vzájemně propojeni a přijala jsem rovněž nabídku od principála divadla Milana Heina a pro Ungelt připravuji produkci.

Pomiňme teď pandemii, která byla vyčerpávající i pro zavedené scény. Jak náročné je v dnešní době přivést lidi do divadla a udržet si jejich zájem?
Jak jsem již zmínila, pro nás je důležitá atmosféra. Aby se zde dobře hrálo hercům, a to se nám myslím povedlo, protože se k nám s radostí vrací. A stejně důležité je propojení s diváky – jsou součástí děje a bez nich by ani ta nejlepší představení neměla žádnou hodnotu. Vážíme si stejně tak těch, kteří sem umění přinesou, jako těch, kteří jej podporují a do divadla chodí.

Momentálně panují divadelní prázdniny, program pokračuje jen v divadelní kavárně. Na které představení nové sezony se nejvíce těšíte a jaká představení na jiných divadelních scénách vás zaujalo v poslední době?
Představení, která mne zaujala v jiných divadlech, je opravdu hodně. Ta, jež lze kapacitně, prostorově i finančně přivézt, uvidíte i v Drážkově. Z Ungeltu jsou to hry Vejšlap, Brácha a Všechny báječné věci. Z dalších produkcí například divácky atraktivní Caveman. Vynikající je Divadlo Radka Brzobohatého a jeho hudební komedie Vy nejste žena, pane! V cirkusácké romanci Silnice – La Strada uvidí diváci Báru Hrzánovou s Radkem Holubem. Připravujeme pohádky pro děti a hudební vystoupení. Tak, aby si každý vybral.
Velký úspěch mělo představení, v podstatě premiéra s Luckou Vondráčkovu a Hynkem Čermákem Štěstí nebo skvělá hra Perfect days s Lenkou Vlasákovou a Janem Dolanským. Před každým představením všechny v úvodní znělce přivítá herec Karel Roden. Je také tváří divadla a můžete ho tady potkat.