Naďa Konvalinková: „Vesmír je kopírka, co vyšleme, to se nám vrátí“

Kde vás aktuálně diváci mohou vidět a jakou postavu tam hrajete?
V současné době, už devátým rokem, jsem členkou Divadla na Vinohradech. Hraju tam ve hře Pygmalion paní Pearcovou, čili hospodyni pana Higginse. Pak hraju ve hře Terezka, což je o Terezii z Lisieux a hraje se to v kostele sv. Šimona a Judy. Působím také v divadélku Viola hru Stará dáma vaří jed. Dále také v Činoherním klubu Kočku na rozpálené plechové střeše a teď o Vánocích hraju v Divadle Broadway Vánoční zázrak, tedy rodinný muzikál o Vánocích z písniček Janka Ledeckého, a také ve hře Láska nebeská.

Uvidíme vás výhledově ještě v nějakém filmu nebo už jste hraní ve filmech pověsila na hřebíček?
Naposledy jsem točila film Buď chlap! s Kubou Prachařem, kde jsem mu hrála maminku. Teď jsem roztočila seriál pro televizi Prima, bude se to jmenovat Polabí, ale zatím se o něm příliš nemluví, protože se teprve začalo.

Vy jste vždy působila velmi pozitivně a radostně, ačkoliv se s vámi osud v některých ohledech rozhodně nemazlil. Jste tak vnitřně skutečně nastavená nebo je to určitá ochranná maska?
Já si myslím, že každý člověk má v životě různá zastavení, kdy se mu zkrátka přihodí něco, co není tak pozitivní a dobré, jak by si přál. Všechny tyhle momenty jsou ale velmi důležité pro náš další život a většinou nám mají ukázat to, co se tady máme naučit, proč jsme sem přišli a kam nás to má dovést. A já jsem za všechna tato zastavení a věci v osudu velmi vděčná.

Jak se vám daří v dnešním komplikovaném a rozpolceném světě tento přístup udržet?
S každým, s kým mluvím, tak to do něj sázím, že posílat do vesmíru jenom to pozitivní, protože to, co tam pošleme, se nám vrátí. Vesmír je kopírka, takže když tam vyšlete negaci, v tu ránu jí máte zpátky. Když jsem trochu zlomyslná, vrátí se mi to co by dup.

Většinu svého profesního života jste strávila v různých angažmá v divadlech. Měla jste ovšem i periodu zhruba 15 let, kdy jste byla tzv. na volné noze. Jak na tu dobu vzpomínáte a bylo náročné se uživit?
Ze začátku to bylo těžké, protože člověk netušil, co přijde a věděl, že se musí uživit. Já jsem v té době ale opravdu hodně dabovala, takže mě živil dabing a hodně jsem ještě natáčela. Pak přišla nabídka od Pavla Trávníčka, že bych mohla hostovat tady v příbramském divadle ve hře, která se jmenovala Létající snoubenky. Následně se mi ozval pan Háša a začala jsem hostovat ve hře Štika k obědu a poté se ozval Karel Heřmánek a nazkoušeli jsme Medvěda a námluvy pro Divadlo Bez zábradlí. Pomalu se mi ty divadla začaly vracet do života, až mě před devíti lety oslovil Tomáš Töpfer, jestli bych nešla k němu do angažmá.

Předem se omlouvám za mou impertinenci, ale jak se vám daří v pokročilém věku stále se učit a zapamatovat nové texty?
Já musím zaklepat, že zatím se mi daří. Myslím si, že ta paměť je tak trénovaná, neboť se učím celý život. Proto myslím, že se pořád učím snadno a žádná okýnka zatím nemám. Opravdu bych mohla spočítat na prstech jedné ruky, kdy jsem zapomněla slovo nebo jsem přeskočila výstup, takže zatím je to zkrátka dobré.

O vás je známo, že jste v průběhu svého života vyzkoušela celou řadu různých diet. Máte pocit, že ženy korpulentnějších postav dostávají méně hereckých příležitostí?
Já myslím, že ne, protože většinou v těch filmech a příbězích, které se točí, jsou ženy jak útlé, mladinké, tak středního věku i korpulentnější. Takové ty chůvy, maminy a babičky, to si myslím, že nemusí být vychrtliny (směje se).

Vy jste již řadu let patronkou nadačního fondu Rozum a cit, který podporuje pěstounské rodiny. Pěstounů je obecně v naší republice nedostatek. Co jsou podle vás ty hlavní důvody, proč se lidi nehrnou do role pěstounů a co naopak může pěstounství člověku přinést?
Já si myslím, že je to strach, protože pěstoun si přebírá tu péči pouze na určitý čas, není to jako adoptované dítě a je to právě o tom rozloučení posléze, což někteří nezvládají. Teď ovšem probíhá taková iniciativa, že jsou pěstouni doprovázeni. To znamená, že s nimi do těch začátků někdo jde, kdo jim je k ruce, kdo pomáhá a poradí jim. Současně je seznámí s jejich právem na sociální pomoc, aby věděli, o co všechno si můžou zažádat. Málokdo totiž ví, na co všechno má právo. My jsme o tom vydali i příručku. Práce pěstouna je na druhou stranu velmi naplňující, zvláště v situacích, kdy třeba svěřené dítě vystuduje nebo když zjistíte, že našlo v životě krásné uplatnění a dobře se mu daří.

Co vás aktuálně baví a naplňuje mimo divadelní prkna?
Moc času mimo divadelních prken nemám. Těší mě ale například setkávání v divadle s mladými lidmi, které tam máme. Baví mě, že tam můžu být s nimi, sledovat je a poradit jim. Jinak si ráda čtu, plavu a v létě miluji zahradu s chalupou a aspoň jednou za rok jezdím ráda k moři.