Na Tři krále o krok dále

Tříkrálová legenda je v křesťanském povědomí hluboce zakořeněna, pro křesťany vrcholí vánoční období svátkem Tří králů. Zakotvila dokonce v naší historii jako Tříkrálová deklarace. Byla slavnostním prohlášením českých poslanců vídeňské říšské rady a zemských sněmů historických zemí Českého království z 6. 1. 1918, v němž byly formulovány cíle národněosvobozeneckého boje českého a slovenského národa.

Na historii narazíme již v Novém zákoně, Evangeliu Sv. Matouše, Bibli Kralické: "Když se pak narodil Ježíš v Betlémě Judově za dnů Herodesa krále, aj. mudrci od východu slunce vypravili se do Jeruzaléma… A uzřevše hvězdu, zaradovali se radostí velmi velikou… I všedše do domu, nalezli děťátko s Marií matkou jeho a padše, klaněli se jemu: a otevřevše poklady své, obětovali jemu dary, zlato, kadidlo a mirru."

Odraz se objevuje v lidových verších i písních koledníků - "My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví, vinšujem vám."

V západní církvi se v tento den žehná voda, kadidlo, předměty ze zlata a křída. V některých oblastech je zvykem žehnat příbytky – kropit požehnanou vodou, vykuřovat kadidlem a dveře označovat křídou a písmeny s třemi křížky (nejsou to tři plus) K † M † B † (příp. C † M † B †, nebo † C † M † B), za kterými následuje letopočet. Lidová zbožnost chápe tři písmena jako akronym pozdně legendárních jmen tří králů (Kašpara, Melichara a Baltazara), spíše jde však o zkratky věty latinsky: Christus mansionem benedicat („Kristus ať žehná (tento) příbytek“).

Zobrazováni bývají jako Melichar (přinášející kadidlo), Baltazar (nesoucí zlato) a Kašpar (nesoucí myrhu). Na základě biblických příběhů tři muži zastupovali tři etapy života – historii, přítomnost a budoucnost (mladý muž, muž ve středním věku, a starý král). Nejstarší muž měl také tmavý obličej, který představoval stín smrti.
První výslovná zmínka o církevním svátku pochází z roku 361 u Ammiana Marcellina.

V Česku od roku 2000 navazuje Česká katolická charita na starou tradici tříkrálových koled pořádáním Tříkrálové sbírky.

Dne 6. ledna, se shodují všechny křesťanské kalendáře na tom, že mají svá­tek „Tři svatí králové"", jak se svátek dříve nazýval. Šestý leden je však také dnem slavnosti Zjevení Páně, neboť tím, že tři mudrcové z východu přišli před narozeného Mesiáše, došlo ke zviditelnění božstva. Proto se také ten­to svátek nazývá řecky epifaneia či theofaneia (tj. „Boží zjevení").

Tříkrálový název svátku je sice tradiční, v evangeliu se ale nikde nedočteme, že by Ježíška v Betlémě navštívili tři králové. Dozvíme se, že „...mudrci od výcho­du se objevili v Jeruzalémě a ptali se: »Kdeje ten právě narozený král Židů ? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.«." Před Božího syna pak položili své dary. Zlato označovalo královskou důstojnost, kadidlo duchovní sílu a oběti a myrha byla znamením člověčenstva. Potom se vrá­tili do svých rodných krajin, ale vyhnuli se Jeruzalému, aby unikli hněvu strašlivého krále Heroda.
Ani názory o hvězdě či kometě se nevyhýbají řadě polemik a výkladů.