Motel Halda v Dubenci: Brutalistická ikona, filmová hvězda i symbol „západu“ na Příbramsku

Výstavba Halda probíhala v letech 1974–1977, a to paradoxně v rámci Akce Z, tedy dobrovolné občanské výpomoci. Na tak ambiciózní stavbu to bylo neobvyklé — Halda měla hotelovou část, restauraci, vinárnu směrem na Prahu a pivnici směrem na jih.

Po dokončení ji Místní národní výbor v Dubenci v roce 1978 prodal Jednotě Příbram, která z ní udělala jeden z nejprestižnějších podniků široko daleko. Architektura odpovídala pozdnímu modernismu a brutalismu 70. let: beton, ostré linie, velké plochy, výrazná hmota. Na tehdejší poměry šlo o skutečný luxus.

Halda nebyla jen zastávkou pro řidiče. Byla společenským centrem regionu. Konaly se tu svatby, promoce, podnikové večírky i rodinné oslavy. „Mít oslavu na Haldě“ znamenalo něco jako dnešní večeře v lepší restauraci v Praze.

Zastavovaly tu linkové autobusy, zahraniční delegace z Uranových dolů i turisté mířící na jih. Podnik měl dokonce pověst místa, kde se dalo zaplatit i bony, pokud přijeli hosté ze zahraničí.
A ceny? Na přelomu 70. a 80. let patřila Halda do II. cenové skupiny, tedy vyšší standard. Svíčková stála kolem 12–15 Kčs, řízek 14–18 Kčs, tatarský biftek až 30 Kčs. V kontextu tehdejší průměrné mzdy (cca 2 650 Kčs) šlo o podnik, kam se chodilo „na něco výjimečného“.

Díky svému vzhledu a poloze u hlavní silnice (dnes D4) se Halda stala oblíbenou filmovou lokací. Objevila se v několika známých filmech:

Po revoluci začal motel postupně upadat. Změny vlastníků, útlum provozu, ztráta původního účelu. Budova stojí dodnes, ale už neslouží cestujícím ani hostům. V objektu na adrese Dubenec 82 dnes funguje velkosklad použitého textilu Haldatex.
Přesto má Halda stále své fanoušky. Na sociálních sítích se objevují vzpomínky, staré fotografie i debaty o tom, zda by šla zachránit. Pro mnohé je to symbol doby, kdy se i v socialistickém Československu objevovaly stavby, které měly ambici konkurovat světu — podobně jako hotel Thermal nebo Ještěd.

Motel Halda je dnes už jen stínem své slávy, ale jeho příběh stojí za připomenutí. Byl to podnik, který předběhl dobu, místo, kde se psaly osobní i filmové dějiny, a architektonická stopa, která z Příbramska udělala na chvíli „dálnici do západu“.
A i když už neslouží hostům, pořád stojí — jako tichá připomínka toho, jak odvážně se někdy stavělo.