Mosler: Příbramský starosta zkresluje informace a atakuje média. Nejlepší obranou jsou fakta

Starosta částečně popisuje kauzu týkající se určitých městských zakázek, které v minulosti realizovala jedna z firem. Především ale komentuje žádost o informaci, jejímž prostřednictvím požaduji (od prosince 2020) poskytnutí kopie trestního oznámení, které město v souvislosti s touto kauzou podalo.

Žádost o informace

Možná nejintenzivněji se starostovo mlžení projevuje v následující části: „S odvoláním na stanovisko policie jsme [informace] poskytnout odmítli. Následovalo odvolání a dokonce soud. Ten rozhodl dost překvapivě a to tak, že máme naše odmítnutí znovu prověřit a znovu opřít o stanovisko orgánů činných ve vyšetřování.“

Tato pasáž natolik zkresluje „příběh“ příslušné žádosti o informace a vynechává podstatná fakta, že skutečný průběh popíšu pro zjednodušení v bodech. Doplňuji, že celou dobu se jedná o stále stejné řízení, které se opakovaně vrací zpět na město na základě rozhodnutí odvolacího orgánu, resp. soudu. Žádost o poskytnutí kopie trestního oznámení jsem podal 8. prosince 2020.

1) První odmítavé rozhodnutí města ve věci žádosti o informace (prosinec 2020) se o žádné stanovisko policie neopíralo. (Ani nemohlo, protože policie se k podanému trestnímu oznámení vyjádřila až v lednu 2021.) K dispozici tehdy bylo pouze vyjádření Okresního státního zastupitelství (OSZ). To nic nedoporučovalo. (A město toto vyjádření OSZ poprvé zmínilo až v rozhodnutí z května 2022.)

2) Druhé odmítavé rozhodnutí (leden 2021) odkazovalo na poučení od policie ohledně mlčenlivosti. Toto poučení ovšem nebylo (vyžádaným) stanoviskem v otázce (ne)poskytnutí informací; jednalo se pouze o běžnou součást odpovědi na podané trestní oznámení. Kromě toho příslušná mlčenlivost nemá přednost před právem na informace, což posléze potvrdil i soud (viz odst. 32 až 36 rozsudku z 31. května 2022).

3) Ve třetím odmítavém rozhodnutí (květen 2022) město odkázalo na vyjádření OSZ z prosince 2020. S tímto vyjádřením ovšem město naložilo značně účelově a připsalo OSZ postoj („doporučilo informace žadateli neposkytnout“), který ve vyjádření vůbec nezazněl. Takovéto svévolné nakládání s podklady řízení si odvolací orgán (krajský úřad) nenechal příliš líbit.

4) Nesrozumitelný postup města vygradoval ve čtvrtém, dosud posledním rozhodnutí (červenec 2022). Město bohužel opět předvedlo zcela chaotické a účelové zacházení s podklady ve správním řízení.

Sice konečně požádalo o vyjádření Policii ČR – ale následně rozhodlo v naprostém rozporu s tímto vyjádřením. Tu část vyjádření PČR, která hovoří ve prospěch aspoň částečného poskytnutí informací (úměrně tomu, které informace případně již jsou k dispozici ve veřejném prostoru), totiž město v odůvodnění rozhodnutí zcela ignorovalo. Kromě toho město uvedlo, že nemá k dispozici rozsudek – ačkoli ten jsem již městu zaslal v červnu 2022 v rámci odvolání proti třetímu rozhodnutí.

Je rozpor mezi starostovým komentářem a výše uvedenými fakty příznakem starostovy nevědomosti o tom, jak úředníci v daném případě vlastně rozhodují?

Nebo starosta určité povědomí má, ale úředníci mu nesdělují vše?

Nebo mu úředníci poskytují všechny informace, ale starosta některé z nich umně překrucuje či zamlčuje?

Ať už platí kterákoli varianta, ani jedna z nich nevrhá dobré světlo na to, jak současná radnice funguje.

Doplním, že soud neprobíhal kvůli senzaci, ale kvůli získání informací. (Ze kterých může mj. vyplynout, nakolik se zjištění tazatele překrývají se zjištěními města.) Pro některé politiky možná může být nepochopitelné, že někdo může jednat bez postranních úmyslů a na informaci se ptá prostě proto, že ho zajímá informace – ale to je jejich problém.

A ještě jedna otázka: Proč starosta nijak nezmínil, co město udělá pro zkvalitnění úředních rozhodovacích procesů? Pokud je pro starostu větší problém zvídavý publicista než chybující úředník, je cosi shnilého v tomto městě.

Aby nedošlo k mýlce – žádost o informaci samozřejmě lze oprávněně odmítnout. Ale musí se tak stát na základě odpovídajících důvodů. Ty zatím v současném případu chybějí.

Kauza zakázek

Značně záludně působí, když starosta ve svém komentáři podsouvá jakési služební vazby mezi novináři a politiky. Nemohu mluvit za ostatní publicisty, v každém případě moje články vznikají bez jakéhokoli politického „zadání“. Jak jsem uvedl již v listopadu 2020, když jsem začal psát o problematických zakázkách: „Nebylo by nic jednoduššího, než při zjištění první nesrovnalosti upozornit na problém např. opozici a zůstat v závětří. Ale zde jsem šel „s kůží na trh“ sám za sebe.“ (Doplňuji, že ani po medializaci se nikdo z opozičních zastupitelů záležitosti nechopil.)

Nyní k otázce povědomí města o lumpárně (starostova slova). K zahájení shromažďování informací, které následně vedly k odhalení různých nesrovnalostí v referencích příslušné firmy, mě nasměrovaly „proslulé“ výsuvné sloupky v Pražské ulici (2020). U této zakázky město sice požadovalo reference prokazující technickou kvalifikaci dodavatele, ale už je nijak důkladně neověřilo. Tedy ano, město „v nejlepším případě“ o lumpárně nevědělo.

Připomeňme také dřívější skutečnosti, na základě kterých mohlo město včas jednat. A předejít tak různým budoucím případům, kdy byly zakázky přiděleny na základě pochybných referencí. K těmto skutečnostem patří například upozornění z roku 2016 na možné nesrovnalosti v působení příslušné firmy. Nebo chybná reference (kterou tehdy město odhalilo) v případě zakázky na rekonstrukci hlediště divadla (2019).

Ani jedna z těchto skutečností nevedla k důkladnější kontrole referencí u pozdějších zakázek příslušné firmy. V určitém smyslu je tedy možné říci, že město problémům ne zcela dostatečně předcházelo. (Toto předcházení se úplně nedařilo ani po kauze se sloupky, když si město krátce poté nevšimlo nesmyslné reference u zakázky na nový domov seniorů.)

Starosta se v aktuálním článku pochválil za to, že policii nahlásil „škodnou“. (K tomu lze poznamenat, že podávání trestních oznámení není úkolem médií.) Dle mého názoru by bylo mnohem lepší, kdyby si v minulosti počínal s dostatečnou pozorností a pečlivostí – tak, aby vůbec nebylo co nahlašovat.

Tím vůbec nechci omlouvat nepřijatelné jednání příslušné firmy. Ale když už tato firma zkusila použít „referenční triky“, mohly zafungovat kontrolní mechanismy na straně města. Například zakázka na výsuvné sloupky prošla starostovi pod rukama v hodnotící komisi. Poté při schvalování v Radě města. A nakonec i v roli zástupce objednatele (města).

V této souvislosti lze připomenout, že když jsem s p. starostou o celé záležitosti na podzim 2020 jednal, starosta naznačil, že když je reference od státního podniku (v případě sloupků šlo o referenci od Vojenských lesů a statků), tolik se to neřeší.

Paradoxem starostova vyjádření je fakt, že jen díky činnosti publicisty, o kterého se nyní starosta komicky otírá, se starosta může pasovat do role hrdiny, který podal trestní oznámení. K tomuto trestnímu oznámení a k dílčímu rozkrytí nepravostí u městských zakázek totiž vedly informace zjištěné a shromážděné právě oním „senzacechtivým“ novinářem. Tyto okolnosti už se ale pochopitelně do příběhu o dokonalém starostovi a nepříjemně zvídavém občanovi příliš nehodí.

Starosta si svým článkem, namířeným proti novinářům a aktivním občanům, dal kuriózní vlastní gól. Dokonce dvojitý. Připomněl dřívější vlažný přístup radnice při kontrole referencí u veřejných zakázek. A připomněl nedostatky radnice při řádném vyřizování žádostí o informace.

K tomu ještě jedna poznámka: Internetové stránky publicistů mohou být komukoli lhostejné. Činnost radnice si ale všichni platíme z daní.

Starostu lze pochválit aspoň za to, že – po téměř třech měsících od vynesení rozsudku Krajského soudu v Praze ohledně předmětné žádosti o informace – na tento rozsudek zareagoval. Ač značně svébytně.

Za to, že městský úřad ve věci dané žádosti o informace nebyl dosud schopen vydat ani jedno rozhodnutí v souladu se správním řádem a informačním zákonem, ovšem pochvalu vyslovit nelze.

Tomáš Mosler
publicista