Mlýny a lidé města Příbramě hor stříbrných

O Příbrami se vykládá všelicos. Pokud však této téměř 800leté dámě přijdete na chuť, zjistíte, že v ní žije mnoho osobností, které město a život v něm zajímá natolik, že jejich zásluhou sláva Příbrami překračuje hranice okresu. Jednou z těchto osobností je i ředitelka Státního okresního archivu PhDr. Věra Smolová. Paní doktorka, dovolím si ji nazvat popularizátorkou historie, již mnoho let zajímavou a velmi přístupnou a poutavou formou přibližuje občanům Příbrami jejich historii a odkrývá tak jejich kořeny. V půli prosince Věře Smolové vyšla kniha pod názvem Mlýny a lidé města Příbramě hor stříbrných.

Titul vydalo nakladatelství Baron Hostivice. Kniha provádí čtenáře dějinami města a jeho panství od konce 14. do 17. století. Historické události jsou v knize propojeny s osudy zdejších obyvatel, mlynářů a havířů, rytířů a vladyků. “Jedná se o knihu, kde není vůbec nic vymyšleného, vše je vypsáno z archivních pramenů. Všichni lidé, kteří tam vystupují, tady skutečně žili, stopy po sobě zanechali právě v našich archivních dokumentech. V knize je minimum letopočtů, abych čtenáře neotrávila. Jsou to opravdu jenom příběhy,“ představuje svoji knihu paní doktorka Smolová.

Dozvíme se, jak blízko měli Příbramští k císaři Rudolfu II. i k ostatním českým králům, kterým město patřilo a kteří mu udělovali svá privilegia. Obrazy z doby gotiky, renesance a raného baroka ukazují, jak se ve městě žilo, jak vypadal mlýn a měšťanská či šlechtická domácnost, jak se vařilo pivo, jak se vyrábělo sukno, jak vypadal příbramský rynek a kostel. Vyprávějí o zdejším dolování stříbra, o stříbrných hutích, o mučení a trestání provinilců, o příbramské škole a jak se v ní žáčci učili, o literátském bratrstvu zpívajícím na svatojakubském kůru, o špitále a jeho kostelíčku sv. Jana, o tvrzi čili zámečku, o Svaté Hoře, o zdejší náboženské obci podobojí. Nechybí příběhy z časů válek s Turky, z války třicetileté a z dob rekatolizace po Bílé hoře. Jsou to vyprávění o životě a smrti, o lásce a zlobě, radosti a smutku, bezpráví a spravedlnosti. A o neochvějné víře našich předků, že boží mlýny melou, i když jim to někdy trvá velmi dlouho.

O tom, že bude kniha velmi zajímavá, svědčí i názvy jednotlivých kapitol. Zde je malá ukázka: O mlýně na Oboře, urozeném vladykovi Ojířovi a jednom kaprovi; O Podměstském mlýně a dvou vdovách Annách; O Dvořákovském mlýně, nové stříbrné huti a lásce od kolébky či O Vokačovském mlýně a šťastném Petýrkovi.

Kniha je doplněna ilustracemi z dobových archiválií: na zadní desce a na přídeští jsou obrázky k dolování a tavení stříbra, přiložené k žádosti rytíře Pavla Korky z Korkyně o příspěvek na těžbu z roku 1584. Na přední desce a uvnitř knihy jsou nádherně iluminované stránky z cechovní knihy příbramských mlynářů, založené na konci 16. století.

Autorka touto knihou vzdává úctu svému rodnému městu, které sice přežilo všechny útrapy dlouhých staletí, ale jehož historické jádro včetně náměstí, nejstarších ulic a těch nejvzácnějších staveb bylo nesmyslně zdemolováno a zničeno nevhodnými stavebními zásahy a mnohdy velmi nepěknými modernizacemi a novostavbami posledních šedesáti let.