Mladá lékařka: Svoji práci miluji, ale rodinu téměř nevidím

MUDr. Hana Donovalová je lékařkou na gynekologicko – porodnickém oddělení Oblastní nemocnice v Příbrami. Kromě toho je také zástupcem Mladých lékařů při ČLK. Právě proto jsme ji požádali o rozhovor na téma aktuální krize ve zdravotnictví.

Celá vlna výpovědí se spustila po novele zákona, která umožňovala pracovat 832 hodin přesčasů. Byla to ta pověstná poslední kapka?
Ano, jednoznačně. Byl to jasný signál, že se řešením nadlimitních přesčasů lékařů nehodlá vláda zabývat příštích minimálně 5 let. Vzhledem k naší i příštím generacím lékařů by bylo hrubou chybou se s tímto potichu smířit.

Aktuálně je jasné, že v prosinci zůstane zdravotní péče prakticky všude v nějaké míře omezena. I když se nejedná o akutní péči, jaké to ve vás vzbuzuje emoce?
Mrzí mě kvůli nám i kvůli pacientům, že to muselo zajít tak daleko. Je smutné, že i přes avízo akce od června, konkretizaci v srpnu, a jasná čísla výpovědí přesčasů v září, se na vládní úrovni dojednalo dosud tak málo. Proběhla řada jednání schválně bez posunu, že protest nelze odvolat včas předtím, než se opravdu dotkne pacientů. Jenže když vidíte, jak neochotně změny probíhají s pověstným Damoklovým mečem visícím nad hlavami zákonodárců, musí být jasné, že bez něj by ty změny neproběhly vůbec.

Zdravotní systém byl aktuálně postaven právě na přesčasových hodinách, které byly často za hranicí zákona. Jaká je podle vás ta cesta ven, protože zvýšení mezd či jiné proplácení přesčasů ten problém nevyřeší?
Problém je komplexní, řešení bude vyžadovat spolupráci všech pater v systému - lékařů, primářů, managementů, zřizovatelů, MZČR i zdravotních pojišťoven. Zvýšení základních mezd je ale skutečně první a základní podmínkou, bez které restrukturalizace lékařských rozvrhů prakticky nelze začít. Umožní lékařům brát méně přesčasů na osobu - nevydělávat si stovkami nasloužených hodin, mít jich zákonem dané množství a přesto nespadnout s platem. Na odděleních s dobrým personálním obsazením se toto dá zavádět pomalu rovnou, na ostatních bude třeba větší kreativity. Dalším jednoznačným řešením je sejmutí administrativního břemene z ramen lékařů tak, aby skutečně zastávali jen čistě lékařskou práci.

Myslíte, že by měli být do služeb a provozu nemocnic a jiných zařízení s akutní péčí zapojeni i ambulantní specialisté?
Ano, to je jistě jedno z řešení snadné zvláště pro obory interní. Dovedu si to představit i u chirurgických oborů, ale pouze v případě, že by hned od promoce měli ambulanti povinné i nemocniční dny. Je jasné, že například gynekolog, který nyní dělá 10 let jen v ambulanci, se do provozu na porodnici a operačním sále, byť jen akutně v noční službě, nemůže vrátit rovnou. Toto by vyžadovalo opětovný náročný výcvik jistě spojený s velkým omezením jejich privátních provozů.

Vy sama patříte k těm se stovkami přesčasových hodin. Jak se to projevuje na vašem rodinném životě?
Dramaticky. Žít rodinným životem se sloužícím lékařem je peklo. U žádného z lékařů není spoleh, že skutečně v práci skončí včas a bude moci odpoledne obstarat nebo prostě jen vidět děti. Od operace se neodchází. Vadí mi tahle má absolutní nespolehlivost, nemám ji v povaze a nemůžu s tím nic dělat. Ranní cesty do školy/školky jsou naprosto pasé - v době, kdy školská zařízení otvírají, jsem já už skoro 2 hodiny v práci. Nemůžu vynechat konference a vzdělávací akce, které pak berou značný podíl víkendů. V době nočních služeb doma nejsem vůbec a po noční jsem energeticky na nule. Natěšeným dětem se domů vrací polospící mátoha. Manžel pro mou časovou bilanci sám nemůže pracovat na plný úvazek, zmeškané hodiny, kdy se stará o děti, dohání pravidelnou prací v noci, a tak dále... Nedejbože když jsou oba rodiče sloužícími lékaři...

Někteří lékaři měli i více než 800 přesčasových hodin za rok, což vychází téměř na 3 hodiny každý den, o víkendech i svátcích a to nad rámec běžné pracovní doby. Jak těžké je pak mít medicínu ráda?
To naopak není těžké vůbec. Nemocniční medicína je výzvou po všech směrech. Je nádherná, náročná a vyžaduje 100% soustředěnost i při enormní únavě. Dokáže být hrozně krutá anebo mě naopak nabije na týden dopředu. Ale nikdy nezačne nudit. Lékaři, kteří pracují v nemocnicích, tam pracovat chtějí. Každý může volit snazší a finančně lákavější ambulantní provoz, tak proč to neudělají, proč raději půlku života nespí, aby ostatní byli v bezpečí? Protože mají tu práci rádi a vidí v ní hluboký smysl.

Jedním z požadavků je navýšení základních mezd. Lékaři si stěžují, že bez množství přesčasových hodin si nevydělají adekvátní peníze. Kolik obecně dostane lékař po nástupu z fakulty? Dokážete zobecnit, kolik procent mzdy dělají právě ty přesčasy?
Lékař po nástupu z fakulty dostane jen základ a drobné osobní ohodnocení. Sloužit nemůže, to by bylo nebezpečné, i tak je to ale vysokoškolák s tvrdě vydřeným titulem a velkou zodpovědností. Ve státním zařízení je základ lékaře absolventa v 11. platové třídě okolo 39 tisíc hrubého, v nestátních zařízeních jsou to částky okolo této oscilující. Když lékař začne sloužit, přesčasy většinou tvoří třetinu až polovinu jeho přijmu - dle odsloužených hodin.

Systém se jistě nedá změnit ze dne na den lusknutím prstu a úpravy systému mohou trvat i několik let. Jsou mladí lékaři připraveni, že pro zachování zdravotní péče bude třeba ještě na nějakou dobu zřejmě obětovat svůj rodinný život?
Pokud uvidíme nezpochybnitelné kroky správným směrem, uděláme všechno pro to, aby kvalita námi produkované zdravotní péče neklesla a její objem také ne, a to i za cenu osobních obětí.

Jak si vy osobně myslíte, že celá situace dopadne? S čím přijde ministerstvo, vedení nemocnice a jak bude vypadat péče od nového roku?
Jak to dopadne, to nevím. Jsem ale životní optimista. Ráda bych, aby si všechna zúčastněná mocenská patra uvědomila, že naše návrhy vznikly pro dobro všech včetně pacientů, a že to nejlevnější řešení tentokrát skutečně není to nejlepší. Doufáme, že novela paragrafu 93 projde ve zrychleném řízení - zatím to vypadá dobře. Rádi bychom zachovali 24h směny s nuceným volnem po nich s tím, že všechny hodiny v práci i náhradní volno budou hrazeny dle zákona. To už naše vedení nemocnice potvrdilo a považujeme to za kýžený posun vpřed. Rádi bychom náhradní volno i za sobotu ve službě (prostě tak, aby byl dodržen poměr 5 dní práce a 2 dny volna - tak jako to mají všichni ostatní). Potřebujeme přilít finance do základů, abychom na přesčasech nebyli závislí a skutečně se tak mohli snažit omezit jejich množství na osobu. Připadalo by nám fér, kdyby lékaři, kteří budou i přes náhradní volna přechodně překračovat zákonné limity přesčasů, měli tuto skutečnost kompenzovanou vyšším množstvím dovolené. Chceme záruku dodržení zákoníku práce tak, aby inspektoráty, když najdou pochybení, trvaly na jeho vyřešení. Péče od nového roku je zatím velkou neznámou, nikdo z protestujících zatím přesčasové hodiny znovu neodsouhlasil, akce stále běží, provoz omezen. Chce se mi věřit, že dojde ke shodě, a že budeme moci za nových výhodnějších podmínek pracovat naplno a odpočatější.

Veřejnost je rozdělena na dva tábory. Na ty, co jsou naštvaní kvůli omezení péče, ale i na ty, kteří za vámi stojí. Je něco, co byste chtěla veřejnosti vzkázat?
Možná jsem měla jen štěstí, ale ze strany veřejnosti jsem žádnou kritiku naší akce zatím nezaznamenala. Spíše slova podpory a pochopení. Takže bych za to chtěla veřejnosti poděkovat.