Memoriál Václava Svobody dal závodníkům zabrat

V krásném údolí říčky Brziny stojí po staletí Kunclův mlýn. Možná zdejší prostředí může evokovat pocit, že zde dávají lišky dobrou noc a ono to tak nejspíš i bude, ale rozhodně se nejedná o místo, kde by nevanul čerstvý vítr. Zdejší obyvatelé jsou velmi činorodí, nejenže sbírají ocenění jako skvělí farmáři, ale stihnou toho mnohem více.

Například tento víkend Kunclovi spolu s Podbrdským SKI klubem pořádali již 16. ročník triatlonu nazvaného Memoriál Vaška Svobody. Triatlon se zde pořádá vždy poslední sobotu v červenci, za jakéhokoli počasí. Poslední čtyři roky ho provází až nesnesitelné vedro. Startuje se ve dvě odpoledne na asfaltu a i letos byl řádné rozpálený. Závodníci plavou dva okruhy po 150 m ve zdejším rybníku. Ženy s desetiminutovým náskokem před muži. Pak borce čeká 24 km na kole kopcovitou krajinou podél Vltavy a 10 km běhu.

„Tradici založil František Kuncl, můj strýček. Je to celoživotní sportovec, běžec maratónů. Připadalo mu, že je tu na to skvělý terén. Původně to byla akce v rodinném duchu, parta šesti, sedmi lidí, která si po absolvování tratě poseděla u ohně. Postupem času se přidávali k našemu amatérskému triatlonu další sportovci. Nultého ročníku se zúčastnil i Václav Svoboda. Stejně jako můj strýček byl členem party nadšenců Podbrdský SKI klub, kteří spolu jezdili na lyže, na kola a triatlon založili víceméně pro sebe. Tuším v roce 2002 se klub vydal na výšlap na Mont Blanc. Václav Svoboda se tenkrát trhnul, chtěl si cestu zkrátit a spadl do průrvy v ledovci. Zahynul tam, domů už se s nimi nevrátil. Po téhle tragické události se první ročník triatlonu běžel už jako Memoriál Vaška Svobody,“ vypráví ředitel závodu Petr Kuncl, který převzal žezlo pořadatelství od svého strýce před třemi roky. Sám se na start triatlonu staví každoročně mezi závodníky.

Letos vybojoval mezi téměř čtyřmi desítkami závodníků čtvrté místo. Pro zlato si doběhl Jakub Procházka a mezi ženami zvítězila Jana Lenemayer. Druhá skončila Bára Skřivanová, rozená Kunclová, což prozrazuje, že ve mlýně najdete samé sportovce.

„Ke sportu máme vztah kladný,“ směje se mladý farmář, umělecký kovář, sportovec i pořadatel v jedné osobě. „Baví nás to, celá naše rodina sportuje. Pracujeme fyzicky a k tomu je sport potřeba. Já se u něho odreaguju, vyplaví se endorfiny a je lepší nálada. O starosti s pořadatelstvím se dělí celá rodina. Holky nakupují občerstvení, strejda značí trasu, někdo zapisuje časy atd. Trať je docela náročná, protože je hodně kopcovitá. Tady od nás ze mlýna od Brziny, kde jsme nejníž, se jede na ten nejvyšší kopec, který tady je – tj. na Hrabří. Pak Svatý Jan, Raberák, na Vysoký Chlumec, Bláhova Lhota, Vletice, Bražnou – nohy dostanou pořádně zabrat. Potom se běží do Smrčí a zpátky, to je skoro po rovině, ale komu nohy ztuhnou po kole má s finišem zpátky k rybníku docela problém,“ prozradil Petr Kuncl.