Mě nikam nevezmou, mám amputované prsty u nohy

Ať chceme nebo ne, lidé bez domova žijí mezi námi a stali se součástí naší společnosti. Potkáváme je v parcích, na lavičkách, v podchodech, na nádražích. Není těžké je identifikovat. Zanedbanost, špína, zápach, nákupní taška plná různých věcí. Někdo je zatracuje a považuje je za sociální odpad na okraji společnosti. Je tu však i mnoho dalších, kteří jsou ochotni lidem bez domova nezištně pomoci. Jednou takovou organizací je Svět dobrých lidí, která působí na území města Dobříš.

Podle koordinátorky projektu Evy Lenhartové se po Dobříši nyní pohybují zhruba čtyři osoby bez přístřeší. Ve městě však není žádná stálá sociální služba, která by jim poskytla pomoc. Rozhodli se tedy vyrazit přímo do terénu a v Husově parku jim tento týden již podruhé nabídli teplé jídlo. Původně se mělo rozdávat i oblečení, ale to jim při první akci lidé bez domova tak důkladně probrali, že se nyní musí počkat na další naskladnění.

Zeptali jsme se Evy Lenhartové, zda kromě materiální pomoci zamýšlí i pomoc se začleněním těchto osob do běžného života.

„Rádi bychom, aby se do našeho projektu zapojili lidé, kteří by osobám bez přístřeší nabídli jakékoliv krátkodobé práce. Pro začátek alespoň například pomoc na zahradě,“ uvedla Lenhartová.

V současné době má Svět dobrých lidí šest dobrovolníků. Přestože se snaží nezištně pomáhat, setkali se i s negativními reakcemi.

„Bohužel se našli i lidé, kteří s námi nesouhlasí. Divili se: „To snad ne, to jim ještě chcete pomáhat?“ Ale vesměs byly reakce kladné, a za to jsme rádi,“ dodala.

Pro teplé jídlo a čaj si v pondělí přišel i Jan. Svěřil se nám, že mu zemřeli oba rodiče, jeho bratr zdědil byt, kde bydlí se svou ženou. On prý zůstal sám. Nemá ubytovnu, spí venku. Na otázku, proč si nenajde práci, nám odpověděl: "Mě nikam nevezmou, mám amputované prsty u nohy."