Martin Démar: Nenávidím porážky a tuhle mentalitu chci přenést i na svoje hráče

Před týdnem začala příprava na novou sezonu. Jak náročné bylo dát dohromady nový manšaft a jste už kompletní?
Skládání týmu trvalo asi tři měsíce a nebylo to jednoduché, protože nemáme takové finance jako ostatní kluby. Je spoustu hráčů, ze kterých jsme museli vybírat a pečlivě selektovat. Pracovali jsme na tom společně s Danem Rosenbaumem a za mě to bylo nejdelší období, co jsme skládali tým. Aktuálně nám chybí ještě tři hráči, z toho dva junioři, kteří jsou s „nároďákem“ a mexický blokař, který hraje Panamerické hry a měl by přijet až koncem srpna.

Vím, že kompletní složení týmu chcete nejprve představit na sociálních sítích, ale z toho, co jsem měl dosud možnost vidět, tak mi přijde, že výškový průměr bude na příbramské poměry dost nadstandardní. Je to tak?
To jste viděl velmi dobře. Vycházel jsem ze situace, že tu máme dva Ureše (Filip a Jakub Urešovi). Filip je na tom volejbalově velmi dobře, ale není tak vysoký, Kuba totéž. Proto jsme hledali hráče, kteří měří kolem dvou metrů, abychom fyzicky vypadali dobře. Jestli to bude stačit, to teprve uvidíme, ale určitě tam byl záměr, abychom měli fyzický a vysoký tým, který bude vytvářet tlak na soupeře svou obranou.

Jaká je vaše trenérská filozofie?
Myslím si, že jsem trenér, který rád pracuje. Nemyslím si, že jsem náročný trenér, ale ta příprava musí být zábavná. Trénujeme dvakrát denně. Snažím se to dělat zábavnou formou. To znamená, že chodíme na atletický stadion, děláme turistiku, chodíme do bazénu, běháme schody. Je tam toho zkrátka víc, ta skladba je širší a do toho děláme posilovnu. Není toho málo, ale v sobotu a v neděli mají kluci volno. Vždycky chci zpětnou vazbu od hráčů, jestli mají natažený sval nebo jestli je něco bolí, abychom předešli nějakému zranění. Jinak si ale do tréninků nenechám kecat. Já jsem trenér, já jsem zodpovědný za skladbu tréninků, já zodpovídám za výsledky.

Vy jste dlouhé roky hrál i trénoval ve Francii. Vnímáte nějaká specifika francouzského volejbalu oproti českému?
Obě země jsou rozdílné charakterem, mentálně i svou hrdostí. Češi jsou národ Švejků, uvažují jinak. Stejně tak jiný je i volejbal v obou zemích. Systém ve Francii, co se alespoň mužské složky týče, je mnohem lepší a prohloubenější než u nás. Ne nadarmo jsou olympijští vítězové. Určitě jsem chycen Francií, hodně jsem se tam toho naučil. Francouzský volejbal se vždycky pyšnil skvělou obranou a já bych taky chtěl hrát s týmem dobře v obraně. To znamená postavit dobře blok, aby „nelítal“ a hráči stáli přesně tam, kde mají stát. Dávám tedy důraz na obranu, útočit umí každý.

Možná to je v této fázi trochu předčasné, ale plánujete hru opřít o jednoho dominantního útočníka, typicky univerzála, nebo budete preferovat kolektivní pojetí?
Určitě to nebudeme stavět na jednotlivcích, protože nemáme takového rozdílového hráče. Rozdílový hráč znamená mít o 20-30 tisíc euro navíc, což si můžou dovolit jen kluby s větším rozpočtem. My musíme vsadit na týmovost a bojovnost. Každý má v týmu svojí roli a ten kdo bude na tréninku nejlepší, tak by měl hrát. Konkurence v týmu je dobrá. Když je konkurence, dobře se trénuje a všem to prospívá.

Rád bych se na chvíli vrátil ke čtvrtfinále posledního play-off, ve kterém Příbram trochu nečekaně porazila favorizovaný Liberec, který jste trénoval. Co byly za vás ty hlavní příčiny, proč Příbram zvítězila?
Bylo to pro mě velké zklamání, jak sportovní, tak lidské. Nic nenasvědčovalo tomu, že bychom tu sérii měli prohrát, protože celé ty dva předchozí týdny jsme trénovali dobře a kluci šli nahoru. Problém byl zdravotní stav dvou klíčových hráčů. Nivaldo měl potíže s ramenem, univerzál Germán Johansen si zranil záda a začal trénovat teprve pět dní před sérií. Přesto jsem věřil, že bychom to měli zvládnout. Klíčový byl asi první zápas, který jsme prohráli v tiebreaku. Rosenbaum nám tam „fiknul“ tři esa, to nám nahlodalo psychiku a pak už jsme se nebyli schopni do série vrátit. Byl to jeden z nejhorších týdnů, které jsem v Liberci zažil.

Laťka je díky čtvrtému místu z minulé sezony relativně vysoko. Jaké máte očekávání od nové sezony a jaký výsledek by vás sportovně uspokojil?
Když to vezmu realisticky, tak navázat na čtvrté místo bude velice těžké. Česká extraliga jde nahoru, hodně se zkvalitňuje, je tady hodně cizinců, a hlavně ekonomicky jdou týmy nahoru. Nechci brečet, ale když srovnám Příbram s těmi nejlepšími manšafty, tak Příbram má asi čtvrtinový rozpočet. Na druhou stranu jsem založením člověk a trenér, který chce vždycky vyhrávat a nenávidím porážky. Tuto mentalitu bych chtěl přenést i na svoje hráče. Každopádně budeme chtít bojovat o první šestku. V principu chci ale vyhrát každý zápas i celou ligu.

O Příbrami je známo, že při domácích zápasech bývá bouřlivá atmosféra, a ne každému se tu hraje dobře. Jak tenhle aspekt vnímáte vy?
Já jsem sem jezdil rád, protože to publikum znám, včetně Míry Peterky, který to dokáže parádně rozproudit, ale taky sundat soupeře. Teď to bude na mojí straně, takže to bude ještě lepší. Určitě jsem rád, že to tak je, protože to vytváří velký tlak na soupeře. Lidi teď budou za mými zády a budou podporovat mě a můj tým. My se zase naopak budeme snažit jim to vrátit naší bojovností a soudržností.