Lucie Chlebnová ke svému poslednímu závodu: Když jsme šly na pódium, měly jsme na krajíčku

Zhruba týden po úžasném triumfu na MS na Martiniku a zisku již šestých titulů mistryň světa jsme si povídali se závodnicí a trenérkou Lucií Chlebnovou, pro kterou se jednalo o poslední závod její kariéry. K povídání se přidala i její sestra Daniela a maminka Lenka.

Šestý titul mistryně světa - co to pro tebe znamená a jaké máš bezprostřední pocity?
Lucie: Určitě spokojenost. Byl to pro nás poslední závod v životě a tolik let závodění jsme chtěli završit zlatem a odcházet z vrcholu a to se povedlo.

Jestli se nepletu, tak právě na Martiniku začala i vaše vítězná šňůra...
Lucie: Ano, v roce 2009 jsme tam vyhrály první mistrovský titul. Akorát v roce 2013 jsme měly pauzu, protože jsme neměly postavený tým a čekaly na některé juniorky, až postoupí do seniorské kategorie.

Jaké to bylo se vrátit na místo činu?
Lucie: Závodily jsme úplně ve stejné hale jako před těmi sedmi lety. Bydlely jsme jinde, ale po pláži se dalo dojít i k hotelu, kde jsme v roce 2009 bydlely. Bylo hezký zavzpomínat na mladá léta (smích). Jinak na Martiniku bylo nepřetržitě 30 stupňů, po závodech jsme měly 4 dny volno, tak jsme užívaly zaslouženého odpočinku.

Někdo tě přirovnával k Jaromíru Jágrovi tím, že jsi říkala, že už končíš a přesto ses vloni vrátila k závodění...
Lucie: Teď už je to opravdu (smích). Celý náš tým tímto závodem ukončil kariéru a máme i nástupce, protože náš juniorský tým, který získal stříbro, nastupuje příští rok do seniorské kategorie. Budeme doufat a předpokládat, že půjdou v našich šlépějích.

Daniela: Ne všichni končí úplně. Dvě holky budou pokračovat dál, ale v jiné kategorii. Já dostala nabídku hostování v nejprestižnějším klubu v republice v Praze. Budu v kategorii fitness aerobic. A ještě jedna členka bude závodit v kategorii sportovní aerobic.

Proč jsi vůbec svojí kariéru spojila právě se step aerobicem?
Lucie: Já jsem v 15 letech začínala se sportovním aerobicem a dojížděla na tréninky do Prahy k Olze Šípkové, u nás ještě nic takového nebylo. Pár let potom mamka otevřela Oxygen a začala se zajímat o závodní step aerobic. Jakmile založila závodní oddíl přešla jsem plynule do Příbrami. Step aerobic je hlavně o týmu a v osmi lidech se to líp táhne. Je to celé takové veselejší a snadnější, protože se vzájemně podporujete.

Jak váš tým vůbec bral konec kariéry?
Lenka: Rozdíl byl hlavně v tom, že vždycky po závodech jsou všichni nadšení a hned vymýšlí novou choreografii, muziku a dresy na další sezonu. A to vlastně nebylo a byla tam na chvilku prázdná díra.

Lucie: Mně se třeba celý den chtělo brečet. Šly jsme se malovat, česat a já si říkala, že tohle je můj poslední drdol, poslední rozcvičení a všechny jsme měly na krajíčku. Už to nebylo o tom, že jdeme bojovat, ale spíš si to užít, protože to bylo naposled.

Je nějaký moment ve tvojí kariéře, na který vzpomínáš nejradši?
Lucie: Asi mistrovství světa z loňského roku. Nepovedlo se nám ME, do kterého jsem naskočila na poslední chvíli a skončily jsme čtvrté. Na MČR jsme pak byly druhé a měly jsme obrovskou touhu vyhrát. A MS se navíc konalo v Praze. Atmosféra při finálovém zavodě byla nepopsatelná a emoce obrovské, první místo bylo opravdu zasloužené a tvrdě vydřené. To byl můj největší závod.

Lenko, jak jsi vůbec prožívala celou kariéru Lucky z pohledu maminky?
Lenka: Já jsem Lucku přivedla k aerobicu, protože jsem se znala s Olgou Šípkovou a přivedla jí k ní. Lucka byla od malička talentovaná. Tento sport je nádherný, je to ženský sport. Je to taková kombinace gymnastiky, tance a ženské krásy. Já když vidím Lucku od prvních krůčku, tak ona si zažila nádherný svět vrcholového sportu, který jí hodně dal. Má spoustu zkušeností, které bude předávat dál. Vůbec mě nemrzí, že končí.

Danielo, jak jsi vnímala to, že jsi byla v týmu jako mladší sestra?
Daniela: Ona ségra cvičila od začátku se seniorským týmem a já šla od kadetů přes juniory a spojily jsme se až v tom roce 2009.

Lucie: Já jsem začala až někdy v 15ti letech a vlastně jsem ze sportovního aerobicu já přiskočila k Danče. Možná proto jsem u toho tak dlouho vydržela. Dneska se tomu děti věnují třeba od 4-5 let a už v 18 končí a rozlétají se do světa.

Změnil se aerobic za tvojí kariéru?
Lucie: Ten vývoj je obrovský. Nestačím se divit, když se podívám na třeba pět let staré závody. Až se někdy bojím, kam to dojde. Je to čím dál tím těžší, rychlejší a celkově náročnější.

Lucko, my jsme se bavili o tom, že jsi byla dojatá, když si měla nastoupit naposled na pódium, ale jestli se nepletu, tak ty vystoupíš ještě jednou...
Lucie: Ano, to mě ještě drželo nad vodou, že mě čeká vystoupení v divadle (smích). My tedy tu choreografii rozdělíme na půl, takže diváci uvidí úseky naší sestavy a to vlastně bude to poslední vystoupení. Bude probíhat v příbramském divadle na velké scéně tuto sobotu 19. prosince od 11 hodin. Ještě je posledních pár volných míst, které je možné koupit v Oxygenu na recepci.