Louky a seník na Skelné Huti připomínají dávnou slávu sklářů i knížecích lovů

Lokalita byla v minulosti významným místem z pohledu myslivosti nebo spíše ještě předtím z období knížecích honů. Stávala tu hájovna a dnes ji připomíná už jen mezipatrový seník při cestě. Zdejší kraj byl také svědkem knížecích honů, které patřily k významným společenským událostem.

Stromy, které se nedají přehlédnout
Louky na Skelné Huti jsou oživením zdejších smrkových porostů. Lemují je rozličné druhy stromů a také tu najdeme spousty stárnoucích ovocných stromů.

Takovým nepřehlédnutelným je mohykán u cesty. Jde o starou jabloň s rozložitou korunou, kterou v létě a na podzim zatím ještě oživí jablka. Strom má v kmeni dutinu a kdo ví, jak dlouho ještě bude odolávat věku a rozmarům počasí.

Vedle běžných stromů v Brdech tady rostou i lípy, ale i jírovce a osiky nebo střemchy. Ale asi největší pozornost poutá stará douglaska, která roste přímo u cesty. Je nepřehlédnutelná, majestátní a působí jako skutečná koruna zdejšího porostu, třebaže jen v Brdech máme starší a mohutnější douglasky. Ale i tak zdejší jedinec působí impozantně.

Z cesty si může poutník povšimnout oplocení. To tady lemuje luční enklávu ve stráni proti seníku. Oplocené místo roky slouží jako přezimovací obůrka pro jelení zvěř. Před zimou se naučí jeleni navštěvovat obůrku přilákáni na krmení a když je uvnitř dost zvěře, zavře se brána a jeleni tu jsou do jara. Smyslem je ochrana porostů proti okusu.

Pravdou je, že po kůrovcové kalamitě se intenzivním lovem snížily stavy vysoké do takové míry, že zvěř v některých lokalitách prostě neuvidíte, jak je rok dlouhý. A zrovna Skelná Huť byla vyhlášenou komorou vysoké zvěře. Stahovala se sem za potravou do luk za šťavnatou paší a za plody z ovocných stromů. Okolní rozlehlé smrkové mlaziny poskytovaly zvěři útočiště. Ostatně i já poznal poprvé Skelnou Huť díky jelenům. Tehdy „uvízl“ uvnitř přezimovací obůrky silný jelen a tak jsem ho tu byl fotit z pozorovatelny umistěné uvnitř.