Lišky, voňavé poklady českých lesů

Liška obecná náleží mezi nejcennější houby našich lesů. Je určitě také jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších hub českých lesů, třebaže neroste všude a vždy. Svou zářivě žlutou barvou prozáří každý kout lesa a její nález potěší každého houbaře. Lidově se jí někde říká kuře nebo kuřátko.

Je to pevná a voňavá houba, která se hodí na sušení, do omáček i do polévek, a právě díky své tuhosti se dobře uchovává. Asi skoro každý si tuhle houbu spojí s vynikající kulajdou.

Jak lišku bezpečně poznat
Klobouk lišky obecné je žlutý, plochý až nálevkovitý, s typicky zprohýbaným okrajem. Noha je válcovitá, směrem dolů se zužuje, dužnina je pevná, bělavá až nažloutlá a voní ovocně, s jemně kořenitým nádechem. Pod kloboukem se táhnou silné, sbíhavé lišty, které se větví.

Kde lišku hledat
Liška obecná roste v jehličnatých, listnatých i smíšených lesích, nejraději v mechu, na vlhčích místech pod smrky, borovicemi a také pod břízami. Zajímavostí je, že bývá jen výjimečně napadána hmyzem.

Po druhé světové válce se z našich lesů téměř vytratila kvůli znečištění a kyselým dešťům. Dnes se však znovu vrací, a její žluté kloboučky jsou opět častým potěšením houbařů.

S čím si ji nesplést
Lišku obecnou lze zaměnit za jiné, podobné druhy – například za lišku ametystovou (Cantharellus amethysteus) nebo lištičku pomerančovou (Hygrophoropsis aurantiaca). Oba druhy jsou jedlé, i když u lištičky se běžně uvádí, že je nejedlá a neznám nikoho, kdo by ji sbíral. Pravdou je, že jsem ale viděl neznámé houbaře, jak jí sbírali. Jen se domnívám, že to nebyl záměr, ale prostě si ji pletou s liškou obecnou.

V lese můžeme narazit na další druhy jedlých lišek. Jsou to liška nálevkovitá a ametystová nebo bledá. Poslední dvě jmenované jsou spíše vácností, ale lišky nálevkovité se místy dají najít i ve větším množství.

Liška nálevkovitá má ráda vlhké, kyselé půdy. Nejčastěji ji najdete ve smrčinách, v mechu a v blízkosti pařezů. Její klobouk je nálevkovitý, hnědožlutý až okrový, vrásčitý a matný. Noha je dutá, žlutavá a dužnina po rozkrojení nemění barvu.

Chuťově je jemnější než liška obecná a výborně se hodí do směsí, polévek i omáček. Vynikající je i naložená ve sladkokyselém nálevu – zachová si barvu i vůni podzimního lesa. Ostatně i klasická liška obecné je ideální na nakládání.