Lékařka: Na Google můžete spoléhat, když vaříte knedlíky. V medicíně to funguje jinak

Oblastní nemocnice v Příbrami má ve svém týmu novou posilu, kterou je MUDr. Marta Horáková, která donedávna působila jako primářka chirurgického oddělení nemocnice v Písku. Od července nastoupila do příbramské nemocnice, kde od října letošního roku otevřela chirurgickou poradu pro děti, která je ve nemocnici této velikosti skutečně unikátní. Znamená to, že kvůli méně závažným operačním zákrokům nebudou muset rodiče s dětmi jezdit do velkých fakultních nemocnic. Samotný zákrok i následná hospitalizace budou realizovány v příbramské nemocnici.

Jste novou posilou příbramské nemocnice. Můžete se pacientům a čtenářům představit?
Nastoupila jsem od července, před tím jsem pracovala v Písku jako primářka chirurgického oddělení a vedla jsem poradnu dětské chirurgie a mamologickou poradnu. Letos je mi 45 let, vystudovala jsem 2. lékařskou fakultu, potom jsem pracovala ve Vysočanech pod primářem Svobodou, který je primářem zdejšího chirurgického oddělení, takže to byl můj první a zároveň je to můj nynější šéf. A protože jsem chtěla medicínu pojmout v celém rozsahu, tak jsem na rok a pár měsíců odešla do Motola na dospělou chirurgii, kde jsem získala mnoho zkušeností. Pak jsem byla pět let v Oblastní nemocnici Kladno, kde mi bylo nabídnuto, jestli si nechci udělat i atestaci z dětské chirurgie, čehož jsem využila. Ono to trochu vypadá, že jsem fluktuant, ale nejsem (smích). To spíš bylo o tom, že jsem chtěla poznávat nové věci a brát si z každého to dobré. Po Kladně jsem se rozhodla, že zachráním české zdravotnictví (smích) a dám mu nějaké kladné podněty, protože si myslím, že jeho největším problémem je dezorganizace a nedostatečná motivace zaměstnanců ze stran vyššího a středního managementu. Proto jsem šla dělat vedoucí pozici - primářku na chirurgické oddělení do Písku, kde jsem pracovala sedm let. Pak jsem přešla sem, protože jsem měla neshody s vizí vedení. Chirurgii jsme tam vybudovali do plného rozsahu a nad rámec okresní chirurgie, ale byla spíše tendence k redukci péče a mně bylo líto po dvaceti letech praxe spíše ubírat, na to já se zatím úplně necítím. Takže jsem přešla do Příbrami, kde se budu moci více realizovat.

Primář Svoboda je váš první i poslední šéf, jaký je to pocit?
Já jsem u něj začínala hned po škole, ale on neměl zrovna místo, tak jsem k němu chodila dobrovolně. Pak pro mě to místo udělal, protože jsme si lidsky velmi sedli. Já jsem taková snaživá studentka a on je výborný pedagog. Takže začátky chirurgie jsem absolvovala u něj. Pak jsme se v dobrém rozešli a zůstali jsme v kontaktu. I v primářské funkci jsem s ním často něco konzultovala. Je mojí oporou a důvodem, proč jsem do Příbrami nastoupila. Takže po čtrnácti letech jsme se opět setkali.

Jaké to bylo shledání po takové době?
Musím přiznat, že jsem z něj pořád nervózní, protože byl můj první šéf. Ne, že by byl přísný. On je přísný tak akorát, ale spíš, abych ho nezklamala a aby si po dvaceti letech třeba neřekl, že mi to nejde a neumím to (smích). Hodně mi záleží na tom, aby byl se mnou spokojený a byl na mě i profesně hrdý a samozřejmě, aby se mnou byli spokojeni i pacienti.

Od října jste otevřeli novou dětskou chirurgickou poradnu, což je v Příbrami novinka…
K provozování je třeba mít specializovanou způsobilost, kterou mám a pět let plnohodnotné praxe na samostatném oddělení dětské chirurgie v Kladně pod vedením vynikající chirurgyně Dr. Příplatové. Dětská chirurgie se rozdělila tak, že nádory a vrozené vývojové vady se řeší ve specializovaných centrech, to znamená ve velkých fakultních nemocnicích, ale tato centra zase nemají takovou kapacitu na ty drobnější věci, kde jsou pak delší čekací lhůty. Já bych chtěla pacientům nabídnout operace kýly, pupeční, tříselní, drobné kožní a podkožní útvary v narkóze a další velmi široké spektrum výkonů. Pokud bychom zjistili, že zákrok je třeba a není vhodné ho dělat v nemocnici našeho typu, jsem schopna pacienty přesměrovat, protože kolegy z velkých nemocnic dobře znám ze stáží a různých dalších působení. Lidé mohou přijít i bez doporučení a přijít si jen poslechnout můj názor a probrat možnosti.

Jak by to bylo se zákrokem a hospitalizací u těch méně komplikovaných výkonů, které by bylo možné realizovat v Příbrami?
Zákrok by byl prováděn tady v Příbrami a dítě by bylo hospitalizované na dětském oddělení, kam bych chodila na kontroly a převazy. Pooperační péče by tedy celá probíhala tady. Myslím, že to v Příbrami bude výrazně blíž pro mnoho lidí nejen ze Středočeského kraje, ale i z Jihočeského. Myslím, že výhodou je také takový rodinnější přístup, i když musím říci, že kolegové z Motola jsou také velmi milí, jen pracují ve velmi velké nemocnici. (s úsměvem) Jak bychom ale zjistili, že je něco nad naše možnosti, pak bychom je přesměrovali právě na to vyšší pracovitě, protože chceme být v přístupu maximálně odpovědní a nepouštět se do něčeho, co jinde umí lépe.

Od jakého věku se v Příbrami budou operovat děti?
Součástí toho celku je i anestezie, která má nějaké limity a s primářem MUDr. Petrem Bilinou jsme domluveni, že budeme operovat děti od dvou let, u některých vybraných výkonů od jednoho roku. Podrobnosti se všichni dozví u nás v poradně.

Budou prováděny i ambulantní zákroky?
Určitě ano, ale ty se dají dělat až u starších dětí. Ta věková hranice je kolem deseti let. My už to umíme poznat, jestli dítě bude spolupracovat a akceptuje lokální anestezii. Pokud vidíme, že to nepůjde, pak se přikláníme k celkové anestezii.

Pro rodiče je celková anestezie dětí takovým strašákem. Co byste jim vzkázala?
Anestezie je takový všeobecný strašák laické veřejnosti. Před několika lety tady proběhla informace o škodlivosti anestezie. Samozřejmě je to riziková činnost, ale to je i to, že vstoupíte do čekárny a můžete se nakazit. Vždycky je třeba vybrat to nižší riziko. Pokud má dítě problém s nesestouplým varletem a hrozí mu, že nebude funkční, nebo ho bolí kýla a tak dále, tak pak je anestezie určitě menší zlo, protože i když to často nevnímáme, nejen pro děti je důležité, aby byly zdravé nejen po té fyzické stránce, ale i psychické a nic je nebolelo a netrápilo. Škodlivost celkové anestezie u dětí jako takové se jednoznačně neprokázala. A anestezie je dnes zase o velký kus šetrnější, než tomu bylo v minulosti. Samozřejmě nemůžeme slíbit, že nemohou nastat nějaké komplikace, to bychom byli neseriózní, ale nejsou vůbec časté. My jsme se tady s primářem ARO i primářem dětského oddělení dohodli na tom, že zde budeme provádět jen výkony, které jsou nejméně rizikové. O všech rizicích ale víme, projednáme je s vámi a budeme dělat maximum pro to, aby nic z toho nenastalo.

Je třeba k dětem přistupovat hodně odlišně oproti dospělým?
Určitě ano, oni totiž nejsou zmenšeninou dospělého, ale vše u nich funguje trochu jinak. Třeba mají i rychlejší rekonvalescenci a druhý den už vám chtějí skákat po gauči. Já se amatérsky vzdělávám právě i v dětské psychologii a velmi se mi osvědčilo, že k dítěti se nesmí přistupovat jako k méněcennému tvorovi. Dítě je plnohodnotným človíčkem. Jsou to drobnosti, ale třeba to, že se při komunikaci s dětmi snížím fyzicky dolu, aby ze mě neměly pocit nějaké nadřazenosti a pokud to jen trochu jde, ptám se i dětí, aby mi řekly, proč jsou tady a co je trápí. Podle věkové kategorie se snažím i nějak prolomit ledy, takže vím, co je Minecraft a TikTok (smích). Tím, že mám dítě, tak ty trendy sleduji. Rodiče se do toho snaží zasahovat a také určitě dostanou svůj prostor, ale pro mě je priorita to dítě. I to je jeden z důvodů otevření této dětské chirurgické poradny, protože tady máme na pacienty čas a klid a jsme trochu odtrženi od toho nemocničního frmolu. Nedávno jsem tady měla takového neposedného chlapečka, kterému bylo asi deset let, odhadla jsem ho zrovna na ten Minecraft a on byl úplně překvapený, že vím, co to je a navázali jsme tak kontakt a spolupráce byla nakonec velmi dobrá a na všem jsme se domluvili.

Jaké jsou vůbec rozdíly mezi dospělou a dětskou chirurgií?
Od dvanácti let už se to tělo chová fyziologicky jako dospělé, protože už často mívá i podobnou váhu. Pak už je ta péče i trochu snazší. Výhodou je určitě to, že děti se lépe hojí. Rozdíl je určitě i v úpravě dávkování jednotlivých léků a anestezie. Já ale kladu důraz na přístup. Když se malého dítěte zeptám, jestli ráno mělo stolici, tak mi nebude rozumět. Ale pak se mi už i stalo, že jsem se na dospělé chirurgii někoho ptala, jestli už kakal (smích). Je zkrátka potřeba se přepnout na toho dětského pacienta. Dospělá chirurgie pro mě byla první a ta dětská taková nadstavba. Jsem moc ráda, že se v Příbrami budu moct věnovat oběma směrům.

Co byste vzkázala rodičům, kteří mají doma dítě s nějakým potencionálním problémem a mají strach přijít, třeba i z důvodu, že by jejich dítě muselo podstoupit nějaký zákrok?
Obava, že to skončí zákrokem je pochopitelná, ale iracionální. Tím, že se budu bát a nepřijdu, tak tu situaci nijak nevyřeším. Strach je často neoprávněný. Někdy zákrok vůbec potřeba není, ale je jen třeba situaci sledovat a mít posouzení odborníka. Nikdy nebudeme nikoho nutit, operace se dají v mnoha případech odložit na pozdější věk. Já se vždycky budu snažit hájit zájmy dítěte. Rodičům bych tedy vzkázala, ať přijdou, ať se poradí. Neznamená to, že hned musí jejich dítě „pod kudlu“. Hlavní, co získají, jsou informace. Já asi jdu trochu proti proudu, ale neodsuzuji „googlení“. Pokud mě něco zajímá, tak tam taky hledám. Takže mi vůbec nevadí, pokud si tam pacienti něco hledají a mají nějaký informační základ, ale není dobré spoléhat jen na to. Na Google můžete spoléhat, když vaříte knedlíky. Když se vám nepovedou, tak je prostě vyhodíte. Ale v medicíně to funguje jinak. Takže přijďte, popovídáme si o tom a zjistíme všechny možné alternativy.

Kdy a kde vás pacienti mohou najít?
Zatím každé úterý od 13 do 15 hodin ambulanci, kterou najdete v pavilonu N v sousedství dětské pohotovosti. Zavolat případně mohou v tuto dobu na telefonní číslo 318 641 051.