Konvalinka: Když se právo mění v nástroj

Většina lidí mé generace si při slově “stošestka” vybaví maličké šikovné autíčko francouzské výroby. V novodobém slangu lidí fungujících v rámci veřejného sektoru se jedná o žádost podle zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Tenhle zákon, zjednodušeně řečeno, dává komukoliv možnost zeptat se veřejných subjektů prakticky na cokoliv. Ty jsou pak povinny ve stanovené lhůtě žadateli odpovědět. Je to způsob zajištění transparentnosti, proti jehož původnímu poslání nemám sebemenších námitek.

Dovolím si teď, zatím bez komentáře, uvést několik čísel týkajících se městského úřadu v Příbrami. Od ledna 2019 do konce července 2022 přišlo na úřad celkem 229 “stošestek”. Nejméně jich bylo v roce 2019, kdy se tazatelé ptali v 46 případech a nejvíce v roce 2021, kdy žádostí dorazilo 74. Letošek má solidně našlápnuto na titul, neboť už za prvních sedm měsíců předehnal jak rok 2019, tak rok 2020. Celých 55 % letošních žádostí pak podal jeden jediný tazatel. Za celou dobu těch tří a půl roku jsme odmítli nějakých 21 % žádostí, a to ne kvůli tomu, že bychom odpovědět nechtěli, ale hlavně z důvodu povinné anonymizace osobních údajů. Tady se patří doplnit, že v souvislosti s čím dál přísnější ochranou osobních údajů je rozsah anonymizace větší a rozhodnutí přibývá. O úplné odmítnutí žádostí jsme rozhodli pouze u jednotek případů.

Ze všech případů mi nejabsurdnější přijde ten, který, pochopitelně maximálně anonymizovaný, popíši na následujících řádcích. Pamatuje ještě na pochybnosti u referencí jedné z firem, která pro město dělala několik větších i menších zakázek? Pochybností bylo tolik a zdály se být natolik jasné, že jsem podal oznámení na policii. Tady si dovolím jednu osobnější vsuvku. Za celou dobu, kdy se opozice a v jejích službách působící novináři, snaží vytvářet dojem, že město buď lumpárnu dělá, nebo lumpárnu kryje nebo snad dokonce o lumpárně neví, popřípadě jí nedostatečně předchází, jsem to byl já jediný, kdo podal oznámení na policii. Je to trošku hořkosladká skutečnost ve světle všech těch “šokujících” zjištění psaných na sítích, že jediný, kdo “zavolal policajty”, byl starosta.

Nicméně. Policie zahájila úkony prošetřování, které k dnešnímu dni ještě nejsou ukončeny. Byl jsem vypovídat já, kolegové z vedení města, úředníci a mnoho dalších. I malé dítě ví, že když probíhá vyšetřování, nevynáší se žádné informace ven. Má to přece svou logiku. Taková hloupě vypuštěná informace může průběh šetření ovlivnit. Proto si orgány činné v trestním řízení ostražitě hlídají, co komu řeknou a co ne. Tuto obecně platnou pravdu se rozhodl jeden z tazatelů ignorovat a jal se po městě vymáhat text trestního oznámení. S odvoláním na stanovisko policie jsme poskytnout odmítli. Následovalo odvolání a dokonce soud. Ten rozhodl dost překvapivě a to tak, že máme naše odmítnutí znovu prověřit a znovu opřít o stanovisko orgánů činných ve vyšetřování. Nesmysl a absolutní plýtvání časem mnoha zaměstnanců, nemyslíte? A proč mi přijde tedy tento případ absurdní? Možná proto, že jeden v zájmu nalezení pravdy podá oznámení a druhý se v zájmu nalezení novinářské senzace soudí o papír.

Víte, stošestka je ve své podstatě dobrá věc. Dává lidem právo ptát se na to, jak si počínají subjekty placené z veřejných peněz. Stošestka se však v rukou některých mění v nástroj k získávání citlivých informací, které lze použít různým způsobem. K nekalým obchodním praktikám, k politikaření nebo úplně jednoduše k systematické šikaně institucí. K tomu poslednímu u nás nedošlo (zatím), ale ty první dvě věci, čistě pocitově, nedokáži vyloučit. Stošestka je dobré právo, ale umí být i zlým nástrojem.

Jan Konvalinka
starosta Příbrami