Kolvín v bílém: Brdské bezlesí se proměnilo v jarní pohádku

Každý z nich totiž vykvete v jinou dobu a zrovna tak se na podzim vybarvuje postupně i listí. Ale nepředbíhejme. Je tady jaro a bezlesí v Brdech jsou nyní ideálním místem k pozorování, jak vegetace postupně vykvétá a raší.

Momentálně panují bezlesí přímo na Kolvíně trnky, ale i slivoně a třešně. O dokonalý obraz kvetoucí jarní přírody se pak postarají další ovocné stromy, které tu dožívají v dávno opuštěných sadech a zahradách včetně jejich zplanělých potomků.

Když se člověk na jaře vydá do bezlesí na Kolvíně, ocitne se v krajině, která se zcela vymyká stereotypu Brd, jak je známe. Pochopitelně, jde o bezlesí uvězněné uprostřed souvislých lesů. Otevřený prostor a světlo dávají vyniknout jiné krajině. Právě tady se naplno ukazuje síla staré kulturní krajiny, kterou člověk kdysi utvářel – a příroda si ji po svém přetváří dál. Po zimě se tady likvidovaly plochy zarůstající keři a stromy. Na první pohled to nevypadalo dobře, ale je třeba si uvědomit, že právě ono bezlesí je něco, co se vymyká stereotypu. Díky tomu tady rostou květiny co v přítmí lesa prostě nenajdeme a díky tomu tady žijí například ptáci, o které by tahle pestrá krajina přišla, kdyby časem zcela zarostla.

Když sem dorazí jaro, nejprve se krajina rozsvítí bílými oblaky trnek, jejichž květy se objevují ještě před listy a kreslí do svahů jemnou, téměř krajkovou strukturu. V závěsu za nimi nastupují slivoně – často už zplanělé, pokroucené stromy, které pamatují jiné časy. A nakonec se přidávají třešně, jejichž květy jsou o něco výraznější a celé scenérii dodávají plnost a slavnostní ráz. Až poté vykvetou jabloně a hrušně.

Právě tato postoupnost je na Kolvíně, ale i na Padrti či na druhé straně Brd na Hrachovišti fascinující. Jaro tu nepřijde naráz, ale přelévá se v jemných vlnách. Každý týden, ba i den, nabízí trochu jiný obraz – jinou barvu, jinou strukturu, jinou náladu. Stačí přijít opakovaně a člověk má pocit, že stojí pokaždé na jiném místě.

Bezlesí na Kolvíně je zároveň připomínkou zaniklého osídlení. Tam, kde dnes kvetou staré ovocné stromy, bývaly zahrady, sady a domy. Po staveních zůstaly jen nepatrné náznaky, občas zarostlé zídky a především ty stromy.