Knihovna Jana Drdy ocenila nadějné literáty

Celostátní literární soutěž Příbram Hanuše Jelínka hledá nadějné spisovatele od roku 1996, kdy s nápadem oceňovat díla mladých autorů přišli příbramští knihovníci. „Za 24 let soutěží prošlo stovky nápadníků spisovatelského řemesla. O některých už jsme dále neslyšeli, pro některé se stala práce s českým jazykem povoláním. V každém případě platí, že umět krásně formulovat své myšlenky a sny je velký dar pro řešení jakékoliv životní situace,“ říká Katka Nolčová z PR oddělení Knihovny Jana Drdy v Příbrami.

Letošní ročník byl výjimečný, soutěžilo se totiž bez omezení horní věkové hranice (obvyklý limit pro přihlášení je maximálně 23 let). Soutěž byla vyhlášena v březnu, a zasáhla tak do nouzového stavu, kdy lidé zůstávali doma. V dubnu mohli odevzdat své básně a prózy, na jejichž přečtení již čekali členové poroty. Soutěže se zúčastnilo 112 lidí ve věku od 12 do 83 let.

„O prázdninách už jsme věděli, která díla budou uvedena v almanachu vítězných prací. Potom přišla na řadu běžná redaktorská práce, korektury a grafická úprava textu,“ popisuje vznik knižního výběru Katka Nolčová.

Almanach vítězných prací je hlavní, i když ne jedinou cenou pro vybrané literáty. Ten letošní vyšel v září pod převzatým názvem "Nic, jen voda", kterým svou prózu oceněnou prvním místem ve věkové kategorii 24 – 60 let pojmenovala Markéta Machová.

V sobotu 3. října se mělo v příbramské knihovně konat slavnostní předávání cen s hudebním programem. Kvůli pokračující nepříznivé situaci spojené s koronavirem knihovna nakonec přistoupila ke zrušení akce. Ocenění autoři z Příbrami si dárky odnesli osobně, všem ostatním byly zaslány.

V závěru tohoto článku najdete krátkou ochutnávku z almanachu „Nic, jen voda“, který Knihovna Jana Drdy vydala za finančního přispění společnosti 1. SčV. Od roku 2014 mají almanachy také elektronickou podobu a najdete je na webových stránkách knihovny (v záložce Služby, v části Pro vás). Některé tištěné ročníky se zde dají rovněž koupit.

Zuzana Balíková
(1. místo v kategorii Poezie 12 – 15 let, úryvek z básně Slova do větru)

Mám hodně nejrůznějších papírů,
zaplněných těmi nejrůznějšími slovy.
Těžko řeknu proč by
nemělo se psát.
Ponožka, lampion, strom, kout,
Venku je moc hluku
tak mi řekni,
proč ta auta jezdí?
Přimáčknu se ke zdi,
ať mám chvíli klidu.
Motorka, sůl, koberec, mrak.
Ale já klid ráda nemám.
Radši do města si sedám,
než někam do lesa.
Pomyslnou puškou střílím,
pomyslné ptáky.
Obraz, vlak, seriál, vězení.
Jak je možné, že slovo
je náplast i zbraň?
Jak je možné,
že člověk ztratí směr,
i když kolem je taková fůra lidí.
Bedna, hlava, slovník.
Proč se země točí?
Proč lidé mají oči?
Proč máme hlad?
Proč, když máme peněz dost,
přijde zas nějaká pitomost?
Proč máme tolik druhů sýrů?
Proč, sakra, nežijeme v míru.
Proč je tam tolik hluku?
Proč auta jezdí zrovna touhle ulicí?
Proč píšeme?
Košile, tulipán.
Proč jsme?