Keramička: Každý objekt představuje šlépěj mých myšlenek, emocí a inspirace

Vystudovala střední průmyslovou školu a pracovala jako projektantka. Dnes má Veronika Hejhalová ateliér v Chramostech na Příbramsku, kde tvoří plastiky z keramiky, jež zdobí interiéry či venkovní prostory. K plné tvůrčí práci se odhodlala po mateřské dovolené, kdy se začala v oboru také více vzdělávat. Svoje výrobky prodává například na oblíbených trzích v Berouně, naposledy je prezentovala na právě končící prodejní výstavě v Městském muzeu Sedlčany. Kolektivní výstava, která představuje také aranžovanou a keramickou tvorbu Věry Dlouhé a fotografie Sedlčanska od Milana Dlouhého, končí 10. ledna.

Máte vystudovanou střední průmyslovou školu a k umělecké profesi jste se dostala vlastní cestou, absolvovala jste například kurz v keramické škole v Bechyni. Odkdy vás to táhlo k tvorbě?
Od malička jsem stále něco tvořila a malovala. Asi v deseti letech jsem viděla hrnčíře, jak z hliněné hroudy vytočil džbán. To mě naprosto okouzlilo a myslím, že ve mně zaselo semínko, které později začalo klíčit. Moc jsem si přála studovat uměleckou školu, ale nakonec jsem vystudovala Střední průmyslovou školu stavební v Mělníku, kde jsem chodila na různé výtvarné kurzy. Po maturitě jsem pár let pracovala jako projektantka a v té době začala navštěvovat i první keramické kurzy. Po mateřské dovolené jsem absolvovala letní kurz na uměleckoprůmyslové škole v Bechyni, kdy jsem se konečně naučila točit na hrnčířském kruhu. Do Bechyně jsem jezdila i na kurzy modelování a zjistila, že je to pravé, co mě naplňuje a obohacuje. Mohu jím vyjádřit své pocity, strasti i radosti.

Jak těžké bylo rozhodnutí přejít od vašeho původního povolání projektantky a věnovat se naplno výrobě keramiky?
Jelikož jsem velmi toužila pracovat s hlínou a byla jsem do tvorby naprosto zapálená, vůbec jsem si nepřipouštěla, že bych se touto prací neuživila a ani mě nenapadla rizika spojená s podnikáním. Takže rozhodnutí naplno se věnovat výrobě keramiky bylo až neuvěřitelně jednoduché. Zpětně se i já divím, že jsem byla tak odvážná. Ale vím, že pokud člověk po něčem opravdu touží, vychází to z jeho nitra a dělá kroky k vysněnému cíli, jeho sen se splní. Mám práci, která je fyzicky velice náročná, ale je krásná.

Keramičkou na plný úvazek jste od roku 2007. Jaké byly vaše začátky v oboru a když se ohlédnete zpět, co bylo na této cestě nejobtížnější?
Začátky byly dobrodružné, například jsem jezdila na trhy obyčejným favoritem, do nějž jsem uložila několik krabic a větší plastiky skládala jako ježka do klece. Dnes je pro moje výrobky malá i velká dodávka. Nejobtížnější pro mne bylo keramiku prodávat a stanovit cenu výrobků, řešila jsem, že pro tento obor nemám žádnou školu. Časem jsem ale zjistila, že nejsem zdaleka sama. Trhy jsou pro mne fyzicky opravdu náročné, ale vždy se vracím s hřejivým pocitem, když se moje keramika líbí. Je to ta největší odměna a já jsem vděčná, že mohu dělat práci, která mě baví, naplňuje a mají z ní radost i jiní lidé.

Vaši práci mohou lidé aktuálně vidět na výstavě v sedlčanském muzeu, která je zároveň prodejní. Můžete přiblížit, jaká vaše díla si zde prohlédnou?
Na výstavě v sedlčanském muzeu s názvem Šlépěje si můžete prohlédnout větší i malé keramické plastiky, jako jsou pítka pro ptáky, světelné objekty, dekorativní mísy, závěsné kachle a mnoho dalšího. Název Šlépěje odkazuje na otisk mé tvůrčí cesty. Každý keramický objekt představuje šlépěj mých myšlenek, emocí a inspirace. Jsou to stopy, které vznikaly postupně s trpělivostí a radostí z tvoření.

Ve velké míře se věnujete zahradní keramice. Kde berete inspiraci pro tyto objekty?
Nejraději tvořím velké zahradní plastiky – krmítka, pítka a zvonice – ale zároveň i malé, méně náročné plastiky do interiéru. Inspiraci čerpám hlavně z přírody. Mám ráda naši krajinu, louky, stromy, kameny, kostely, kapličky, zvoničky či nádherné staré domy, které mají duši.

Kde se s vaší keramikou mohou lidé seznámit a plánujete nějaké další výstavy?
V tomto roce zatím nemám v plánu další výstavu. S mojí tvorbou se lidé mohou setkat na jarních a podzimních keramických trzích v Berouně, na keramickém dni v Kostelci nad Černými lesy a na hrnčířském jarmarku v Kunštátě na Moravě. Nebo se mohou přijet podívat přímo do mého ateliéru v Chramostech.