Kdo jsem, když mě máma a táta nechtěli? Otázka, s kterou se musí mnoho dětí z ústavů vypořádat

V našem regionu se nachází tři dětské domovy. Všechny cesty, které sem děti přivádějí, jsou hrozné a je třeba za nimi zavřít dveře.

Dětský domov Pepa byl slavnostně otevřen v roce 2002. Založili ho manželé Alexandr a Šárka Brochierovi, aby sloužil především týraným a zneužívaným dětem.
Všechny děti, které zde vyrůstají, jsou z Příbramska.
„Snažíme se přijímat k nám především děti zblízka. Důvod je jednoduchý, nejsou to sirotci, mají ve městě rodiče a nechceme, aby došlo k úplnému zpřetrhání vazeb,“ říká PhDr. Věra Splítková, která tu již pět let zastává post ředitele.
„Rodiče jsou jenom jedni, ať je situace jaká chce, nikdo je nenahradí a za pět let třeba může být vše jinak. Proto se snažíme o udržení rodin v kontaktu a pracujeme jak s dětmi, tak s rodiči. S těmi je to obvykle mnohem těžší,“ dodává paní ředitelka.

Rodiči jsou osoby, které si nebyly schopny poradit se svým životem. Lidi, kterým chybí odvaha, síla, peníze, velmi často i citová vazba, proto se jejich děti ocitají v ústavech. Navíc obyčejně nefunguje ani širší rodina – příbuzní, prarodiče. Cesty, kterými se děti dostávají do dětských domovů jsou plné zklamaných nadějí, strachu, psychické i fyzické bolesti.

„Tři děti tu máme z důvodu, že je prostě maminky opustily a táta v jejich životě vůbec nefiguroval. Měly jsme tu i děvče, jehož matka si nechávala děti pouze do předškolního věku a potom je odevzdala státu – udělala to tak postupně se šesti dětmi za sebou. Většina rodičů nepracuje, žije na ubytovnách, má problémy s drogami či alkoholem. Také jsme tu měly dvě malinké děti, které se našly v prosinci venku, oblečeny pouze v pyžamu. Utekly z domu, protože se rodiče prali,“ uvádí paní Splítková jen několik z mnoha smutných případů.

„Za pět let co tu pracuji, jsem se nesetkala s tím, že by ti lidé, kteří našim dětem ubližovali, byli potrestáni. Dokonce i v případě fyzického týrání, a to je špatně,“ uvádí paní ředitelka.

V Lazci se snaží dětem vše vynahradit. Dát jim pocit bezpečného zázemí v malém kolektivu, který funguje jako rodina. Dokonce zde není ani kuchařka. Vychovatelé (vysokoškolsky vzdělaní odborníci) také vaří, pomáhají při praní prádla, plánují společný program, dohlíží na prospěch ve škole a zejména se snaží vrátit všem do života pohodu.

„Naším úkolem je dát dětem pocit, že existuje místo, kam se mohou vrátit. Že i když udělají průšvih, ostatní je pustí mezi sebe ke společnému stolu a budou vítáni – prostě pocit domova,“ shrnuje práci zdejších zaměstnanců paní Splítková.

Soukromý dětský domov Pepa je financován z rozpočtu Krajského úřadu Středočeského kraje, to pokryje běžný provoz a mzdy. Na výlety, zážitky a sportovní potřeby už rozpočet nestačí. Možnost pomoci máte i vy. Jakým způsobem, naleznete na webových stránkách Dětského domova Pepa, pod záložkou „Jak můžete pomoci“.