Karel Effa: Tramp z Brd, který nečekal na hlavní roli, aby zůstal v paměti

Pamětní deska na Březových Horách dnes připomíná, že Karel Effa nepatřil jen českému filmu, ale i kraji, kde ho vychovávali, kam chodil s kytarou do lesa, kde se vrátil na sklonku života. Příbram mu patřila jinak než herecká sláva. Tiše. Ale hluboko.

Dětství mezi horami
Narodil se v roce 1922 v Praze, ale část svého dětství strávil v Březových Horách u Příbrami, kde ho vychovávala náhradní rodina. Matka ho nejprve odložila, později si ho vzala zpět. Na Brdy ale nikdy nezapomněl. Říkal, že má „dvě maminky“ – jednu, která mu dala život, a druhou, která ho naučila dívat se na svět laskavě.

Jako mladík se stal trampem, hrál na kytaru, psal texty, zpíval u ohně. Brdy byly jeho krajinou útěku i návratu. Jezdíval do osady Ztracenka, zůstal věrný trampské svobodě celý život.

Role, které zastínily hlavní
Hrál v desítkách filmů: Limonádový Joe, Princezna se zlatou hvězdou, Adéla ještě nevečeřela, Noc na Karlštejně, Arabela, Křeček v noční košili.

Nikdy neměl hlavní roli. A přesto:

• Jako Pancho Kid v Limonádovém Joeovi se stal ikonou.
• Jako nešikovný rádce v pohádkách zlidověl tak, že ho děti citovaly víc než princezny.
• Jako padouch, číšník, vrátný nebo šašek přinesl do každé scény jistotu, rytmus a humor.

Byl členem Divadla satiry, vystupoval v Karlíně i Semaforu. Miloval živé publikum, ale nesnášel improvizaci. Byl perfekcionista, který připravoval každou repliku s přesností chirurga.

Ticho na konci
Na sklonku života se vrátil do Příbrami, ne jako hvězda, ale jako pacient. Zemřel roku 1993 ve věku 70 let, s rozedmou plic, kterou si přivodil i častými trampy v každém počasí. Jeho životní kruh se uzavřel tam, kde začal: v krajině, která si pamatuje i ty, co nemluví nahlas.

Na Březových Horách je dnes pamětní deska, kterou mu místní odhalili s úctou i vděčností. Nejen kvůli tomu, že byl hercem, ale kvůli tomu, že byl jejich — tak trochu tichý soused v černých brýlích, co se smál s pokorou.

Poznámka pod čarou
Možná si ho dnes pamatujete už jen z televizních repríz. Ale zkuste si pustit pohádku, kde hraje jen na chvíli. A uvidíte — právě ta chvíle zůstane déle než celý film.

V červnu jsme si připomněli 32 let od chvíle, kdy Karel Effa odešel. Ne jako hvězda, ale jako člověk, který se vrátil do Příbrami — tiše a bez fanfár. Zemřel 11. června 1993, ale jeho hlas, tvář i stopa zůstaly. V kraji, který ho formoval. V paměti, která nezmizela.