Karafiát není symbolem ideologie. Mezinárodní den žen má hlubší kořeny, než si mnozí myslí

Jenže historie MDŽ je mnohem starší a podstatně širší
Kořeny sahají na začátek 20. století, kdy ženy v průmyslových zemích bojovaly za volební právo, lepší pracovní podmínky a důstojné zacházení. V roce 1908 vyšly do ulic tisíce newyorských švadlen a žádaly kratší pracovní dobu, spravedlivější mzdy a konec vykořisťování. O rok později se ve Spojených státech konal první Národní den žen.

Myšlenka mezinárodního svátku vznikla roku 1910 na konferenci socialistických žen v Kodani, kde s návrhem přišla německá politička Clara Zetkin. Už v roce 1911 se Mezinárodní den žen slavil v několika evropských zemích. Tehdy šlo především o právo žen volit, pracovat za rovných podmínek a podílet se na veřejném životě.

Státem podporovaný svátek
Teprve později si svátek výrazně přivlastnily komunistické režimy, zejména ve státech východního bloku. V Československu se z něj stal oficiální, státem podporovaný svátek s pevně daným scénářem. A právě zde získal karafiát svou symbolickou roli – jako znak „uznání“, které však často působilo spíše formálně než upřímně. Není divu, že po roce 1989 mnoho lidí MDŽ odmítalo jako relikt minulého režimu.

Tím se ale zastřela skutečnost, že samotná podstata svátku je jiná. V roce 1975 začala 8. březen oficiálně připomínat i Organizace spojených národů v rámci Mezinárodního roku žen. MDŽ se tak stal globálním dnem připomínajícím rovná práva, příležitosti a postavení žen ve společnosti.

Dnes už červený karafiát nemusí být symbolem ideologie. Může být jen obyčejnou květinou, pokud jej někdo daruje z úcty a vděčnosti. A Mezinárodní den žen nemusí být návratem do minulosti, ale příležitostí připomenout si, že rovnost a respekt nejsou samozřejmostí.

Možná tedy stojí za to oddělit historickou zkušenost jedné éry od skutečných kořenů tohoto dne. Protože MDŽ nevznikl v sekretariátu komunistické strany, ale v ulicích a na shromážděních žen, které chtěly být slyšet.