Josef Vacek: Plánovaná slavnost „krampusů“ je útokem na duchovní identitu Příbrami

Divoká slavnost a pekelníci, ze kterých jde strach – to je rakouský průvod čertů neboli „Krampuslauf“. Podobné divoké pochody rachotících příšer, čertů a ďáblů mají v Rakousku sice více než 500 letou tradici, nicméně na dlouhou dobu přerušenou. Vždyť jedna z největších akcí pekelníků, kterou je „Krampuslauf“ ve vyhlášeném středisku zimních sportů ve Schladmingu, byla obnovena teprve v roce 1992. Obličeje krampusových masek vyřezané z lipového nebo borového dřeva přesto budily hrůzu již od středověku. Jsou propracované do nejmenšího detailu a citlivější povahy děsí jejich špičaté zuby, kly a vyplazené jazyky. Masky doplněné pravými zvířecími rohy i přes metr dlouhými, jsou velmi sugestivní. Import takovéto agresivní kultury do Příbrami je jedním z velkých omylů radnice vedené starostou ing. Jindřichem Vařekou. Jsem opravdu znepokojen, že drtivá většina příbramských radních a zastupitelů nedokáže rozlišovat mezi symboly dobra a zla. Vždyť ďábel, čert, satan, byl v naší národní a středoevropské kultuře vždy spojován se zlem, podlostí a špatností. A stejně tak se smrtí a věčným zatracením. Masky užívané na těchto akcích jednoznačně evokují strach, zlo, pýchu a smrt. Mimochodem papež blahé paměti, svatý Jan Pavel II, nazýval podobné výstřelky jako kulturu smrti. V jejím koktejlu je dobro a zlo vždy záměrně mícháno dohromady, aby se nedalo rozlišovat. Zlo se naopak vydává za dobro a opačně. V naší křesťansko- židovské kultuře se však odedávna vědělo, že navlékat na sebe ďábelské symboly přivolává zlo a brání Božímu požehnání. Pokud dáme v Příbrami prostor a reklamu podobné destruktivní zábavě, bude jenom otázkou času, kdy podobný „spravedlivý prostor“ budou chtít třeba satanisté nebo jiné úchylné skupiny. Je velmi smutné, že město Příbram jako místo po staletí spjaté s velikou mariánskou poutní zbožností, musí prožít podobné duchovní ponížení. Vedení města však namísto obnovy historických duchovních tradic, zvyků a obyčejů spojených s putováním poutníků na posvátnou Svatou Horu, importuje do Příbrami „kulturu smrti“. S tímto stavem se nechci podobně jako desítky dalších nespokojených občanů smířit. Chci, aby Příbram nadále zůstala městem hluboké křesťanské duchovní tradice a kultury. Městem, které si váží minulosti a duchovního odkazu svých řemeslnických a hornických předků. Dědictví Otců, zachovej nám Pane.

Mgr. Josef Vacek, bývalý starosta města