Jiří Toman: Mé výkony mají stoupající úroveň, vše je o herní praxi a sebevědomí

Jirko, ty jsi zažil mnoho úspěchů v mládežnických kategoriích s týmem Lvi Praha, byl jsi i členem juniorského národního týmu. Teď se ti postupně daří prosadit se více i mezi muži. Jakého úspěchu si ve své dosavadní kariéře nejvíc ceníš?
Mým dosavadním největším úspěchem je druhé místo s národním týmem na ME U20 v Holandsku (2018). Na klubové úrovni si nejvíce cením druhého místa se Lvy Praha v mužské extralize ze sezony 2021/2022, po těsné porážce 2:3 v rozhodujícím pátém zápase série s Karlovarskem.

Přechod z juniorů mezi muže bývá často velmi obtížný a zdaleka ne každý jej zvládne. Ty jsi minulou sezonu hostoval v Aeru Odolena Voda. S jakou vizí a očekáváním si přicházel do Příbrami?
S vizí toho, že budu mít větší herní vytížení a že se určitým způsobem víc vyhraji. Věděl jsem, že to nepůjde samo, že si tu šanci budu muset nějak zasloužit. V minulosti jsem byl vždy prvním univerzálem a najednou jsem si mezi muži musel zvykat na jinou pozici, jako střídající hráč. Musím říct, že jsem to zvládl, naučil jsem se s tím žít. Čím jsem starší a zkušenější, tím víc chci zase hrát a prosazovat se i v mužské kategorii.

V první polovině sezony jsi do zápasů naskakoval spíše z lavičky. Vše se zlomilo v domácím zápase se Zlínem, kdy jsi v sestavě nahradil trápícího se Tevkuna a dobrým výkonem jsi dotáhl tým k vítězství. Od té doby tě trenér staví do základu. Jeho důvěra v tebe se evidentně vyplácí, neboť tým bodově táhneš, solidně servíruješ a uhráváš body v klíčových okamžicích. Co stojí za tou změnou a jak se ty sám cítíš?
Myslím si, že za tím stojí konzistentní výkony na tréninku a také to, že se mi poslední zápasy celkem povedly, což mi přidává na sebevědomí. Na mé pozici univerzála je důležité že boduji a jsem za to rád. Já jsem se vždycky na tréninku cítil dobře a teď se k tomu přidala i herní vyhranost. Cítím, že to má stoupající tendenci, ale spíš jde o tu herní praxi. Pomohlo i to, že jsme se herně sladili s Danem Rosenbaumem (nahrávačem).

Je jasné, že se sezona bude hodnotit až po jejím skončení, ale už teď se dá říct, že jsi předčil očekávání a hraješ mnohem důležitější roli v týmu, než se nejspíš na začátku očekávalo. Jak to vnímáš ty?
Když jsme s předsedou klubu (Dan Rosenbaum st.) řešili tohle angažmá v Příbrami, karty byly dané tak, že tam jdeme s Vovou (Volodymyr Tevkun) jako dva rovnocenní univerzálové a komu se bude více dařit na tréninku, ten bude hrát. Nejdřív se dařilo Vovovi a teď se daří zase mně. Jak si ale zmínil, sezona se bude hodnotit až na konci. Teď je důležité udržet 6. místo v základní části a pokusit se dojít co nejdál v playoff.

Šesté místo už je velmi blízko. Co říkáš vaší momentální situaci a faktu, že jste z posledních 7 zápasů dokázali 5x vyhrát?
My se na ty body nekoukáme, chceme si tu jistotu uhrát sami a nekoukat okolo. Teď nás čekají tři důležité zápasy, ze kterých se pokusíme získat co nejvíc bodů. Na hřišti se cítíme strašně dobře a chceme ideálně udržet tuhle výkonnost. Poslední zápas v Ostravě jsme výborně „odpřijímali“, zastabilizovali podání a sami soupeře dokázali zatlačit, čapli jsme nějaké balony v poli. Obecně si víc věříme jako tým, tím se nám i balony krásně odráží a vychází nám to, což je samozřejmě důležité.

O třetí místo v základní části bude ještě velký boj mezi Libercem, Karlovarskem a Jihostrojem. Ještě to je trochu předčasné, ale bavíte se v šatně o tom, koho byste si přáli do případného čtvrtfinále?
Tohle jsme zatím upřímně neřešili, protože těch týmů tam je tolik, že ještě nemá cenu spekulovat. Vzhledem k tomu, že ještě ani sami nemáme to šesté místo jisté, tak se o tomhle vůbec nebavíme. Soutěž je letos nesmírně vyrovnaná a dá se hrát s každým, takže není potřeba se dopředu nikoho obávat.

Ty seš kmenovým hráčem Lvů Praha, v Příbrami pouze na ročním hostování. Už máš představu, co bude dál?
Nějaké nabídky už přišly, ale zatím vůbec nevím a budu to řešit až časem. Ani o případném dalším působení v Příbrami jsme se s Danem nebavili.

Na každý domácí zápas jezdí takový tvůj menší fanklub složený z rodinných příslušníků. Pocházíš z volejbalové rodiny? Kdo tě k volejbalu vlastně přivedl?
Ano, to máš pravdu. Rodiče, včetně mé babičky a přítelkyně patří mezi mé věrné fanoušky a jezdí na většinu domácích zápasů. Jsem jim za to moc vděčný a chci jim touto cestou poděkovat. Nicméně z volejbalové rodiny rozhodně nepocházím. Taťka hrál basket, mamka dělala všechno možný. Já hrál původně hokej. K volejbalu jsem se dostal až na ZŠ, která byla zaměřena na sport a konkrétně na volejbal. Postaral se o to převážně Miloš Kočka, jeho žena a Jirka Hornek, trenér mládeže.

Souběžně s volejbalovou kariérou studuješ FTVS. Jaké máš plány po dostudování VŠ?
Jsem v prvním ročníku navazujícího magisterského studia. To znamená, že mi do konce chybí cca 1,5 roku. Studuji obor tělesná výchova a sport se zaměřením na vzdělání (tělocvikář/trenér). Bavilo by mě dělat osobního trenéra ve fitku v kombinaci s učením na škole. Tohle je věc, kterou nechávám budoucnosti. Jednou bych chtěl určitě učit, ale volejbal si chci užít, dokud to půjde. Pokud přijde po absolvování školy nějaká nabídka na volejbal, tak ji rád využiji, ale pokud nepřijde, tak můžu jít učit a budu spokojený. Práce s dětmi je fajn, baví mě sledovat, jak se zlepšují, a to mě naplňuje.