Jindřich Vařeka: Držme však hlavy vysoko a emoce na uzdě, neboť to nejhorší nás teprve čeká

Hnací motor české ekonomiky - automobilový průmysl je zcela zastaven. Restaurace i další provozovny služeb ve většině evropských zemí již dva týdny zavřeny. Mnoho výrobních podniků zcela paralyzováno. Ekonomiky všech evropských zemí se propadají volným pádem. Přeplněné nemocnice v mnohých zemí Evropy kolabují a nechávají pacienty umírat na chodbách. Itálie hlásí tisíc mrtvých denně. Všechny stupně škol zavřeny na dobu neurčitou. Lidé ubijí čas zavřeni ve svých bytech, protože chodit po ulicích je nebezpečné. Děti mají zakázáno setkat se se svými rodiči v domovech pro seniory…

Ne, bohužel, to není úryvek ze žádného scifi románu, to je dnešní, ještě před nedávnem zcela nepředstavitelná, realita. Ten, kdo by tato slova četl před měsícem, musel by si myslet, že se svět dostal do mezikontinentálního válečného stavu. A byla by to pravda. Již tři generace na území Česka a většiny Evropy nikdy nepoznaly hrůzy války. Teď ji tu tedy máme, světovou válku s virem.

Je to válka se vším, co k ní patří. Masivní ztráty na životech, chaos ve zdravotnictví, ekonomický propad hraničící v některých oborech s kolapsem, a k tomu všemu přikápněme obrovskou porci nejistoty, neboť nevíme jak dlouho bude válka trvat. Mimochodem, některé epidemie decimovaly Evropu i několik let v jednom kuse. Naštěstí, jak říká Švejk, „dnes jsme dvakrát chytřejší, takže to bude jenom půlka“…

Teď ale vážně. Co dělat a co určitě nedělat?

• Tak především, nespoléhat na pomoc shůry. To se dělo ve středověku a nefungovalo to. Vymřela celá města. Každý je odpovědný sám za sebe, a za svoji rodinu. Kňourání a naříkání, že stát snad měl udělat ještě toto a zabezpečit tamto, nikomu a ničemu nepomůže.
• Nejsou k mání roušky? Nevadí, kousek látky má doma každý, a pokud si každá rodina nějakou tu roušku sama spíchne, nebude to stát nikoho prakticky nic a k dispozici budou rázem desítky milionů roušek. Mimochodem, látková rouška plní svoji roli stejně dobře jako ta nedostatková jednorázová, a navíc je daleko příjemnější.
• Není desinfekce? Do jakéhokoli rozprašovače mohu nalít Alpu, technický líh, vodku či slivovici a desinfikovat tak roušku nebo ruce mnohokráte denně.
• Chovat se k ostatním tak, jak bych si přál, aby se ostatní chovali ke mně. Ohrožovat své okolí nemístným hrdinstvím typu „já se nebojím, podejme si ruce“, to je v dnešní době spíše ukázka nezdvořilosti. Inu válka věci mění, co platilo už neplatí..
• A co dál? Netloustnout!!! Na to pomáhá jenom hejbat se a nežrat.
• Držet v kondici psychiku! Pilně sdílet každý nový fór o koronaviru, protože humor léčí.
• A co určitě nedělat? Nepsat a ani nečíst nenávistné komentáře k čemukoli, protože nenávisti a závisti je všude dost i bez koronaviru. Šířit neklid a špatnou náladu v dnešní době, to je stejné jako trávit společnou studnu. Ti, kteří v minulosti něco takového dělali, mohli snadno skončit v řece, zašití v pytli s kohoutem kočkou a hadem. Tak si na to dejte pozor.

Držme však hlavy vysoko a emoce na uzdě, neboť to nejhorší nás teprve čeká. Fungující opatření české vlády nepochybně zachraňují životy, které by jinak byly promrhány stejně jako v Itálii, Španělsku a v dalších zemích, kde zdravotnický systém pod náporem zkolaboval. Na straně druhé, stádo bude nakonec muset být promořeno tak jako tak, a čím déle to bude trvat, tím tíživější probuzení do zdevastované ekonomiky bude.

Ani za nic bych nechtěl být tím Odysseem, který svou loď i s posádkou bude muset mezi Charybdou a Skyllou ukormidlovat.

I přes poněkud apokalyptický úvod tohoto článku však zůstávám optimistou a jsem přesvědčen, že dobra v lidech bude nakonec víc než zlé vůle, a že tou hrůzostrašnou Messinskou úžinou nakonec všichni proplujeme ve zdraví a poučenější se probudíme do lepších zítřků.

Sincerely Yours

Vařeka Jindřich