Jindřich Vařeka bilancuje: Starostování bylo obrovskou zkušeností a otevřelo mi oči, jak funguje státní správa

Městem už několik dní rezonuje jedno dominantní téma, kterým je odstoupení starosty města Příbram ze svého postu. K rezignaci má dojít na příštím jednání zastupitelstva. Vařeka by se rád nadále podílel na vedení města alespoň z pozice řadového radního. Post starosty vykonával 4 a půl roku. Jak bude na tuto dobu vzpomínat a co jeho životu přinesla? To vše se dočtete v následujících řádcích.

Hlavním důvodem Vašeho odchodu z postu starosty je skutečnost, že se po smrti otce musíte více věnovat rodině a rodinným financím. Jistě to pro Vás bude znamenat i menší mediální tlak, než v pozici nejvyššího představitele města. Jak Vaše rozhodnutí přijala nejbližší rodina a přátelé?
Po celou dobu mého mandátu mne sice rodina podporovala, ale svorně mi všichni neustále připomínali, že oni jsou také důležití. Mé rozhodnutí proto všichni velice uvítali.

Přemlouvalo Vás hodně lidí, abyste v pozici starosty setrval?
Spousta lidí mi vyjádřila podporu. Byl jsem doslova zaplaven maily vyjadřujícími pochopení pro mé rozhodnutí. Vlastně nastal opak toho, co jsem očekával. Jsem zvyklý každé ráno vyřizovat stížnosti občanů, z nichž mnohé bývají i urážlivé. Snad přeci jenom většina lidí uznala, že v životě se mohou vyskytnout okolnosti natolik závažné, že i při nejlepší vůli všechny plány mohou vzít za své.

Velkou motivací Vašeho vstupu do politiky byl kontroverzní prodej I. polikliniky a tehdejší politické praktiky vedení města. Jak se na záležitost prodeje I. polikliniky díváte dnes? Kam se během posledního volebního období posunula politická kultura v Příbrami?
Dnes se na vše minulé dívám s daleko větším nadhledem. Také mi došlo, že zdaleka ne všechno bylo úplně špatně. Prodej polikliniky byla obrovská chyba minulého vedení, za kterou muselo nakonec zaplatit velmi vysokou cenu. Ztráta prestiže, ztráta úcty okolí, to je cena, kterou musí být každý, kdo do politiky vstoupí, připraven vsadit do hry. Vše dobré se může snadno jediným neuváženým činem a někdy dokonce i jediným nešťastným slůvkem ve zlé obrátit.

Obětoval jste městu 4 a půl roku života. Co ale toto období dalo Vám jako Jindřichu Vařekovi?
Byla to bezesporu obrovská životní zkušenost. Nejde jenom o to, že se mi otevřely oči ohledně fungování státní správy. Otevřel se mi naprosto nový svět, o kterém jsem neměl ani tušení. Pokud je před běžným občanem vysloveno slovo úředník, zní to až hanlivě. Lidé si vůbec neuvědomují, kolik věcí kolem nich funguje díky práci právě oněch nenáviděných úředníků.

Změní zkušenosti s řízením města nějak Vaše podnikatelské aktivity a přístup k nim?
To si nemyslím, jen si snad více vážím odpočinku a volných chvil. Cítím se velmi unavený.

Práce starosty musí být časově i duševně velmi náročná. Bude se Vám přesto po starostenské kanceláři stýskat?
To v tuto chvíli posoudit nedokážu. Zatím jsem přesvědčený o tom, že mi nastávají lepší časy. Říká se, že mezi nejnáročnějšími posty ve státní správě patří post ministra a post starosty. Nezáleží ani na tom jak velkému městu, či obci, starosta velí. Každý, kdo se o takový post uchází, musí počítat s tím, že jeho osobní život bude obětován.

Opustit svoji pozici chcete na konci května, co Vás ještě během tohoto měsíce čeká za práci?
Prakticky každý den probíhají konzultace stran parkování, ohledně výstavby aquaparku a dalších investičních aktivit města. Denně vyřizuji kupy korespondence. To je činnost, kterou se musím zabývat až do posledního dne svého mandátu.

Plánujete po odstoupení nějakou dovolenou, nebo se hned pustíte do správy rodinných záležitostí?
Dovolenou neplánuji, plánuji naopak postupné odbourávání všech restů, které se nahromadily již léta.

Kdybyste věděl, co Vás v pozici starosty bude čekat, rozhodl byste se znovu jít do politiky?
Odpověď na tuto otázku je natolik filozofická, že přesahuje rámec tohoto článku. Minulost, ať už je vzdálená vteřinu anebo sto let, již neexistuje. Je pryč a my si jenom myslíme, že ji můžeme vzpomínáním vzkřísit. Na křižovatku, na které jsme špatně odbočili, se můžeme vrátit. V životě o něčem takovém nemá smysl přemýšlet.

Je něco, co byste chtěl vzkázat všem Příbramanům, ať již to byli Vaši voliči, nebo naopak odpůrci?
Snad jen to, aby na mne lidé nevzpomínali ve zlém pro mnohé chyby, kterých jsem se dopustil. Mé okolí i já sám, jsme vždy byli vedeni dobrými úmysly a nelitovali jsme sil ani námahy, aby se věci pohnuly kupředu. Bohužel, zdaleka ne vždy se nám to podařilo. Úředníkům z mého nejbližšího okolí se omlouvám za tlak, který byl často až nemístný. To ta má netrpělivá povaha...