Jeho překlady, díky kterým se zasadil o rozvoj české literatury, patří k nejlepším

23. listopadu 2020 (08:44)

foto: pribram.cz

Český spisovatel, diplomat, překladatel a příbramský rodák Hanuš Jelínek přispěl rozvoji francouzsko – českých vztahů. Mezi Českem a Francií pendloval už o mládí.

Hanuš Jelínek přišel na svět 3. září 1878 v Příbrami. Manželství jeho otce a matky se potýkalo s jistými problémy. Ve čtyřech letech vzala matka malého Hanuše a jeho sestru do rodného Prostějova. „Ale po dvou letech v Prostějově vrátila se maminka s námi k otci,“ vzpomínal s potěšením Hanuš.

Bydleli v domě na nároží Palackého a Dlouhé ulice. V devíti letech pak rodinu se třemi dětmi otec opustil. „Nepochopitelnou náhodou zmýlil si dveře a spadl do po kamenných schodech do sklepa… Nebyl to lehký život, který čekal 35letou vdovu se třemi dětmi,“ říkal tehdy Hanuš.

Hanuš chodil do příbramského reálného gymnázia. Studium mu šlo dobře a už tehdy začal psát každý den básně. Jeho debut na sebe nenechal dlouho čekat. V květnu roku 1893 přinesl majiteli a redaktorovi listu Horymír sonet napsaný k prvnímu výročí příbramské důlní katastrofy.

V roce 1896 úspěšně složil maturitu a vydal se na studia filozofie do Prahy, na dnešní Karlovu univerzitu. Věnoval se především české, německé a francouzské literatuře. Nejraději měl přednášky Jaroslava Vrchlického. Absolvoval zde šest semestrů a poslední čtyři dokončil na univerzitě v Paříži, kde dostal stipendium.

S francouzštinou neměl Hanuš žádný problém. „Kterýsi francouzský kamarád mne považoval za svého krajana. Ukazoval jsem mu číslo Lumíra a povídám: „Podívej se, to je od nás.“ „Jak to od vás?“ „Nu, od nás z Prahy.“ „Co, ty nejsi Francouz?“, vzpomíná na léta studií ve Francii. V Roce 1900 mu Mercure de France zveřejnila studii o moderní české poezii. Po návratu do Prahy se o něm brzy šířila pověst učeného francouzštináře. Ta mu zajistila hned několik nabídek.

foto: pribram.cz

Po studiu a návratu do Čech se věnoval práci učitele. V roce 1902 společně s básníkem, novinářem a prozaikem Viktorem Dykem zakládá Klub českých spisovatelů a zahajuje intenzivní práci v literárním a uměleckém životě. V roce 1905 byl na akademii jmenován definitivním profesorem. Téhož roku se oženil s nejstarší ze šesti dcer Aloise Jiráska, s Boženou Jiráskovou.

V roce 1908 získal doktorát za dizertační práci Melancholikové, která nezůstala bez povšimnutí. Byl pozván, aby přednášel o české literatuře v Paříži na Sorbonně. Po svém příjezdu na podzim roku 1908 ihned navázal důležité styky. Pronikl do nově založeného deníku Comoedia a jednorázově nebo pravidelně přispíval až do čtyřiceti podobných novin a časopisů. První přednášku na Sorbonně uskutečnil už v roce 1910 a sklidil úspěch.

V roce 1913 se Hanuš stal redaktorem Lumíru, který řídil s krátkou přestávkou až do roku 1940. I když na vysoké škole studoval zároveň německou a francouzskou poezii, vyhrála ta francouzská. Uprostřed 1. světové války mu vyšel jeho první francouzský básnický překlad.

Po válce stále pracoval na akademii. Chtěl však nastoupit na Ministerstvo zahraničních věcí. To se mu podařilo až v roce 1920. Po chvíli byl ale z místa „odsunut“ a čekal, co bude dál. Mezi tím se věnoval překladům. Přeložil Československé lidové písně a R. U. R. od Karla Čapka. Od ledna 1922 přijal v Paříži místo přednosty tiskové kanceláře. Následovaly však další změny. V roce 1923 se vrátil zpět do Prahy, v létě 1925 byl povolán do Ženevy a na jaře 1926 přijel do Paříže, kde měl zastávat místo zástupce. V této nelehké době mu vyšly Zpěvy sladké Francie, jeden z vrcholů jeho překladatelských děl.

Úspěch Hanušova překladu tkví v důvěrné znalosti mluvené francouzštiny, a ještě důvěrnější znalosti rozmanitosti češtiny. Některé z jeho překladů byly natolik oblíbené, že se u nás začaly i zpívat.

Život plný cest a neustálé práce vyměňuje Hanuš v roce 1931 za klidnější období. Podává na Ministerstvu zahraničních věcí žádost o odchod do výslužby. Za svá léta práce byl odměněn i Edvardem Benešem. Nadále se Hanuš věnoval práci redaktora časopisu Lumír a od roku 1933 práci předsedy literárního odboru Umělecké besedy.

Většího ocenění, jak tomu bohužel bývá v mnoha případech, dostal za hranicemi. Francie Hanuše Jelínka v roce 1938 jmenovala za jeho dlouholeté zásluhy o rozvoj česko – francouzských styků komandérem Čestné legie.

V posledních letech svého života Hanuš skoro oslepl. Nejspíše se nemohl dívat na hrůzy války, kde jeho milovaná Francie stála po boku Německa, proti Československu. Zemřel ve svých pětašedesáti letech, v roce 1944 v Praze na zápal plic.

Na počest tohoto významného českého překladatele, spisovatele a diplomata Knihovna Jana Drdy pravidelně od roku 1997 vyhlašuje soutěž literátů pod názvem "Příbram Hanuše Jelínka".

Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.

zdroj: pribram.cz
autor čerpal informace z knihy Dvanáct osudů čtyř staletí

autor: Jana Fedorová