Jan Konvalinka: Poznal jsem, že politika, bohužel i ta komunální, není mírumilovným a klidným prostředím

Před několika dny to bylo půl roku, kdy Jan Konvalinka obsadil pozici starosty města Příbrami. Starostenské křeslo převzal po Jindřichu Vařekovi, který 20. května 2019 při veřejném zasedání Zastupitelstva města Příbram rezignoval na svůj starostenský post. Novým starostou města Příbram se stal dosavadní místostarosta Jan Konvalinka. Zeptali jsme se, jaké má cíle, plány a vize, kam město posouvat.

Pane starosto, začněme shrnutím života ve městě. Co se vám podařilo vylepšit a z čeho máte největší radost?
Podařilo se hodně věcí. Kdybych měl jmenovat jen ty větší věci, jednalo by se například o dokončení bistra a minigolfu na Nováku, výměnu podlahy v estrádním sále Kulturního domu nebo dokončení půdní vestavby na ZŠ 28. října, se kterou byly ke konci přímo pekelné těžkosti. Těsně před dokončením je výtah do Kulturního domu. Radost mám i z opravy fasády radnice, která se stihla v termínu a dopadla, dle mého názoru, na výbornou. Opravili jsme i budovu Obchodní akademie.

Z menších dokončených projektů zmíním třeba výměnu oken v ZŠ Jiráskovy sady nebo úpravu kotelny na základce na Březových Horách. Těší mne i to, že pokračuje rekonstrukce bytů v DPS Hradební. V objektu je nové schodiště a zcela nový výtah. Jsou to jen jednotlivosti z poměrně dlouhého seznamu dokončených projektů. Pracujeme i na budování parkovacích míst. Nejvíce jich vzniklo v ulici Legionářů.

Upřímně, nevím, z čeho konkrétního mám mít největší radost. Máme před sebou ještě mnoho nevyřešených úkolů a mnoho prozatím nesplněných slibů. Radost budu mít, podaří-li se nám do konce volebního období dotáhnout zaseklé projekty jako je například Junior klub, rekonstrukce Prokopské ulice nebo pěší zóna Cíl.

Pochopitelně jde i o zahájení rekonstrukce akvaparku. Přistoupíme-li k celkové rekonstrukci tak, jak je navržena, budu podporovat takový model financování, který nebude znamenat přílišné omezení ostatních investic do rozvoje města, to znamená větší úvěr a delší doba splácení. Důležité investice nemohou být kvůli akvaparku upozaděny.

Před několika dny to bylo půl roku, kdy jste obsadil pozici starosty města Příbrami. Jsou nějaké cíle, které chcete ve své funkci dosáhnout?
Ano. Jedním z nich je zkapacitnění služeb pro seniory. V příštím roce má začít výstavba detašovaného pracoviště Domova seniorů s kapacitou 20 lůžek. V pořadníku žadatelů máme nyní více než 200 žádostí, což je přímo zoufalý stav. Mým cílem je, aby nové pracoviště Domova seniorů přivítalo v roce 2021 první klienty.

Můžete prozradit, jak probíhá Váš klasický den na radnici?
Dny nejsou stejné. Popravdě, nedokáži najít jediný, který by se dal označit za klasický. Zkusím tedy popsat dnešek. Po sedmé hodině přicházím do kanceláře, začneme poštou. Vyřizuje se korespondence, úřední podání, maily a otázky občanů. Chodí toho opravdu hodně, obdivuji paní sekretářku, že dokáže mít o všem přehled. Po půl deváté mám chvilku času a začínám psát odpovědi v tomto rozhovoru. Vyruší mne velitelka Městské policie, chce řešit jistou personální věc v MP. V devět hodin přichází ředitel Centra sociálních a zdravotních služeb, abychom měli pravidelnou hodinovou konzultaci. Mluví o jednotlivých střediscích CSZS a bavíme se o hospodaření organizace a detailech jeho práce. Trochu přetahujeme, vedoucí Odboru sociálních a zdravotních věcí už na mne čeká. Než stačí vejít, předběhne ho vedoucí Odboru Práva a veřejných zakázek, aby se mnou řešila zakázku na pěší zónu Cíl, konkrétně parametry veřejného osvětlení. Po tom, co si popovídáme o dalších dvou kauzách, přichází na řadu dlouho čekající vedoucí „sociálky“, aby byl po padesáti minutách vystřídán naší paní tajemnicí, se kterou se pravidelně setkávám nad otázkami a problémy fungování úřadu.

Před dvanáctou odbíhám na pracovní oběd se zástupci Policie České republiky. S pravidelnou nepravidelností se setkáváme a řešíme bezpečnost a kriminalitu ve městě. Chválí si nová služební auta a stěžují si na nedostatek policistů. Jejich práce opravdu není lehká.

Po obědě mám opět chvíli času, proto se řeší pošta, která přišla během dne. Podepisují se výkazy za listopad. Před druhou hodinou mám opět pár minut a smolím pár řádků do tohoto rozhovoru. Ve dvě mám být v zasedací místnosti, kde je porada s vedoucími odborů. Hodnotíme uplynulý rok a bilancujeme. Ve tři přichází reportérka Českého rozhlasu a ptá se mě na plánovanou stavbu domova seniorů. Po jejím odchodu vyřídím telefony, které jsem během dne „vytípnul“. Vracím se zpět ke klávesnici a ťukám odpovědi, abych kolem páté mohl jet domů. Tenhle den je docela pěkný a patří mezi ty méně náročné. Těším se na zítra, pojedu se podívat, jak probíhá stavba na Junáči.

Jsou nějaké změny na radnici, které s Vaším nástupem nastaly?
Kromě toho, že samotná budova radnice teď vypadá daleko lépe, došlo i k určitým proměnám napříč odbory. Budeme mít nového vedoucího Odboru investic a rozvoje města, opustila nás dočasně vedoucí SOSH. Vzniklo Městské kulturní centrum a tak dále. Úřad má přes dvě stě zaměstnanců, takže tu jakási personální dynamika je. Změny jsou i v organizaci práce, v načasování pravidelných porad a ve složení některých týmů. Osobně jsem rád, že je situace na úřadě stabilní, a že tu lidé pracují v klidu a v motivující atmosféře.

Setkal jste se s nějakým nepříjemným překvapením po svém zvolení?
Takových bylo hodně. A stále přicházejí. Asi nejvíce se mě dotknul moment, ke kterému došlo krátce po mém zvolení. Potkal jsem na ulici jednoho ze zastupitelů, který mi řekl větu, na kterou nějak nejsem schopný zapomenout: „Až budete mít za sebou sto dní, tak se do vás pustíme.“ Nejsem naivní a rychle se učím. Poznal jsem, že politika, bohužel i ta komunální, není mírumilovným a klidným prostředím. Naopak, je to místo, kde člověk musí pečlivě vážit svá slova a promýšlet své činy. Každý krok, každé slovo, může a jednou bude použito proti vám. Ta věta, byť byla možná myšlena v nadsázce a částečně v žertu, pojmenovala a v počátku definovala vzájemné poměry mezi stranami. Některým bohužel nejde o to, co a jak se dělá, ale kdo to dělá. A to je v komunální politice docela blbě.

Postupem času v politice získáte takový speciální „kryt“ duše, takový povrch, jaký mají třeba pánve na smažení, nepřilnavý, po kterém všechno steče a nic neulpí. A to málo, co se přece jen pod povrch dostane, to málo mě stále dokáže zasáhnout. I starosta je jen člověk a má úplně obyčejné prožívání a úplně obyčejné emoce.


Co v současné době považujete za největší problém našeho města?
Jednoznačně parkování a stav vodovodní a kanalizační sítě. To první zažíváme denně, to druhé nám jako časovaná bomba tiká pod nohami. Na obojím intenzivně pracujeme. Před minulým volebním obdobím se ani na jedno z toho prakticky nesáhlo a doháníme velké resty. A děláme nepopulární kroky, to se ví. Bohužel to bez nich nejde. Bez zón a placení parkovného budou ulice i nadále k prasknutí plné aut a bez zvýšení vodného a stočného nebudeme moci dostatečně investovat do vodovodu a kanalizace.

Nyní se účastníte projednávání rozpočtu, který se bude v následujícím období schvalovat. Mají odbory a organizace reálné nároky, nebo si myslíte, že bude tlak na snižování rozpočtu?
Rozpočet jsme pro rok 2020 modelovali jako schodkový. Výdaje plánujeme vyšší než příjmy. Dovolit si to můžeme, protože disponujeme velkým množstvím peněz na účtech. Čeká nás mnoho investic. Peníze nemají ležet ladem na účtech, kde je pomalu ale jistě požírá inflace.

Požadavky městských organizací jsou naprosto reálné. Vycházejí z pečlivých propočtů a z reálných předpokladů. Se všemi velkými příspěvkovými organizacemi jsem o rozpočtu na příští rok jednal. Mohu s klidným svědomím říci, že je nečekají žádná nepříjemná překvapení. Krácení v rozpočtech bylo minimální a vždy po předchozí domluvě.

Jsem zvědavý, jak se budou vyvíjet diskuse napříč zastupitelstvem. Kdo, jak a proč bude argumentovat. U koho budou argumenty věcné, a kdo se uchýlí k obecným a nic neříkajícím proklamacím. Navržený rozpočet je dobrý a počítá s velkými rezervami zejména v příjmech. Počítáme, že vyděláme méně, než ve skutečnosti vyděláme. Je to stejné jako letos, kdy jsme měli mít schodek několik desítek milionů a nejspíše skončíme „na nule“.

Víme, že se připravuje rozsáhlá rekonstrukce akvaparku. Jaké další investiční akce jsou na následující období připraveny?
Pro příští rok to je například pěší zóna Cíl nebo již zmíněný Domov seniorů. Dokončení komunikace v Orlově, jejíž neexistence je nepříjemným dluhem, které město vůči tamním obyvatelům má už více než 10 let. Dokončíme a zprovozníme Junáč a zrekonstruujeme hlediště velké scény v divadle. Projektů je opravdu mnoho, tohle jsou jen ty, které mne napadly.

Ve funkci starosty a zastupitele je určitě důležité mít plány a vize, kam město posouvat. Umíte se na věci ale podívat také jako běžný občan města?
Koukám na to tak. Jsem obyčejný Příbramák. Bydlím tu v bytě, platím tu daně a veškeré poplatky, jezdím po našich silnicích a využívám naše služby. O cokoliv se ve městě pokusíme, testuji v podstatě na sobě a na své rodině. Uvědomuji si, že lidé potřebují více těch obyčejných věcí, jako pěkné chodníky a pravidelně vyvezené popelnice a taky klid v noci a dobré školství a záruku, že se sociální systém města postará v okamžiku, kdy budou potřebovat pomoc. Velké vize a plány do budoucna jsou fajn, máme je, ale nesmíme zapomínat na každodenní život a na ty zdánlivě banální věci, které dotváří náš každodenní život.

Máte osobně nějaké konkrétní plány, jak zlepšit a zpříjemnit život obyvatelům Příbrami?
Takové plány pochopitelně mám. Kromě rozvoje města, o kterém se tu zmiňuji, je to společenský, kulturní i sportovní život našich lidí. Nikdo nám nemůže upřít, že Příbram ožila, že se staráme o to, aby se lidé dobře bavili, aby měli možnost vyplnit svůj volný čas smysluplnou aktivitou. Asi nedokážeme docílit stavu, aby byli všichni lidé spokojeni se vším, ale společenský a kulturní život v našem městě prokazatelně bují.

Zlepšit a zpříjemnit svůj život mohou obyvatelé města i sami sobě. Postačí třeba jen přestat cíleně hledat chyby a uvědomit si, že si tu vlastně nežijeme zdaleka tak špatně. Je nějaká z důležitých věcí ve městě, která vyloženě nefunguje? Myslím, že ne. Naopak. Příbram je městem, za které se rozhodně nemusíme stydět. Je to i o tom, jak dalece dokážeme být soudní a uvědomit si, před tím, než začneme propadat skepsi a kritizovat všechno okolo, co jsme sami pro naše město udělali, čím jsme přispěli k tomu, aby bylo lepším místem k žití.