„Já sem nechodím proto, abych byl druhý.“ Trenér Marek Čurilla o postupu, tvrdosti, mládeži i tom, proč je Příbram jeho druhý domov

ROZHOVOR

30. srpna 2026 (09:40)

„Já sem nechodím proto, abych byl druhý.“ Trenér Marek Čurilla o postupu, tvrdosti, mládeži i tom, proč je Příbram jeho druhý domov

foto: Marek Čurilla/ HC Baník Příbram

Marek Čurilla je hlavním trenérem juniorky HC Baník Příbram a zároveň vede i dorost. V klubu působí dlouhodobě a patří k nejvýraznějším osobnostem příbramské mládeže. Pod jeho vedením tým dosáhl historického úspěchu — postup do druhé nejvyšší ligy jak v kategorii juniorů, tak dorostu. Je známý svým důrazem na komunikaci, respekt, detailní taktiku a osobní přístup ke svým hráčům.

Dorost HC Baník Příbram válí už v přípravě. Čtyři zápasy, tři výhry, jedna remíza. Juniorka se chystá na druhou nejvyšší ligu. A trenér Marek Čurilla — člověk, který vede příbramskou mládež sedmým rokem — mluví o tom, co stojí za jedním z největších úspěchů v historii klubu.

„Dorost válí. Čtyři zápasy, tři výhry, jedna remíza.“

„Dorost teď v přípravě válí,“ říká Marek Čurilla. „Čtyři utkání, tři výhry, jedna remíza. Je vidět, že ti kluci mají chuť, energii a že si nesou to, co jsme budovali celou dobu. Je to příprava, ale ukazuje to směr.“

„Já sem nechodím proto, abych hrál o záchranu.“

„Já sem nechodím proto, abych byl druhej,“ říká bez okolků. „Možná to zní arogantně, ale já nejsem stavěnej na to, abych prohrával. Chci, aby se vyhrávalo. Aby ten tým byl nejvejš, co může bejt.“

Jeho juniorka postoupila do druhé nejvyšší ligy. Dorost taky. A oba týmy vedl stejný člověk.

Postup mezi nejlepší. Z devadesáti týmů skončili první.
„Regionální liga juniorů měla devadesát týmů. Postupovaly dva. My jsme skončili první,“ říká Čurilla.

„Když nepočítám poslední zápas s Litoměřicema, kde už bylo hotovo, prohráli jsme za celou sezonu jedno utkání. Jedno. Ti kluci tu soutěž přejeli způsobem, kterej jsem ještě neviděl.“

A připomíná i dorost:

„V dorostu neprohráli jediné utkání v sezóně. Další rok v juniorce pětkrát. Letos jednou. Třikrát za sebou TOP 4, dva postupy. Jsou famózní.“

Odchovanci, kteří míří nahoru

„Příbramských talentovaných kluků máme hodně,“ říká Marek Čurilla. „Po sezoně odešel do extraligy Matěj Pešta — náš kapitán, kterej už od šestnácti nastupoval i za dospělý. Teď je velkej zájem o Vojtu Klasnu a ten teď pendluje mezi Plzní a námi.“
„A celkově máme v týmu deset příbramských odchovanců z devatenácti hráčů. To je ta líheň. To je to, co mě na tom baví — že ti kluci rostou tady.“

„Kdyby tady nebyl Míra Bláha, nic z toho by nebylo.“

Tady Marek Čurilla zpomalí. A mluví o člověku, který podle něj stojí za úspěchem mládeže.

„Podpora, kterou tady mají junioři i dorost, jde od Míry Bláhy. Je obrovská. Já jsem tohle v jiných klubech nezažil. Aby se jeden člověk takhle staral o hráče — fyzio, výstroj, brusle, hole, všechno. A nikdy za to nechce nic zpátky. Dělá to od srdce.“

A pak řekne větu, která vysvětluje celý příběh:

„Kdyby tady Míra nebyl, tak nehrajeme ligu dorostu, nehrajeme ligu juniorů a áčko nehraje o nejvyšší místa v druhý lize. Kdyby tady Míra Bláha nebyl, nic z toho by tady nebylo.“

„Kdyby tady nebyl, já bych tu taky nebyl. Příbram je pro mě druhej domov — díky němu.“

Aktivní hokej, detailní taktika, žádné fňukání

„Hrajeme aktivní hokej. Velice aktivní. Všechno je propracovaný do detailu. A když máte hráče, kteří to dokážou zrealizovat, je to fantastický.“

A k chybám:

„Každej udělá chybu. Ale musí se snažit ji napravit. To je nejdůležitější. Když ji nenapraví, ale pochopí, nestačí to. Musí se snažit. A když se snaží, posouvá se dál.“

„Moje práce je komunikace a psychologie.“

„Já nejsem trenér, kterej řekne: oni si na to přijdou. Ne. Moje práce je komunikace. Psychologie. Vysvětlit. Ukázat. Dát informace. Nikdo nesmí jít na led s tím, že neví, co má dělat.“

„Když někdo zvedne ruku, že něčemu nerozumí, nejde na led, dokud to není jasný. Radši to vysvětlím stokrát, než aby šel do cvičení a zkazil ho.“

Tvrdost, restart a děda, který ho naučil vstát
Marek se vrací i k vlastnímu restartu po těžkém popálení.

„Bylo to těžký období. Vyvolává to ve mně pořád emoce. Ale jak říkám klukům: aby tady někdo brečel a fňukal, proč se něco stalo… Ježišmarja. Stalo se. Vstávej a jdi dál.“

„Byl jsem tvrdě vychovanej od dědy. Stará škola. Nakopnutí do zadku a jdeš dál. Jsou horší věci na světě.“

A pak dodá:
„Kdyby se to nestalo, nezavedlo by mě to tam, kde jsem dneska. Mám úžasnou manželku, dvě děti. Nevyměnil bych to.“

„Na moje hráče nikdo šahat nebude.“

„Když někdo začne napadat mého hráče, jsem nepříčetnej. Nikdo na ně nebude sahat. Pak si to s klukem vyříkám v kabině, ale v první fázi věděj, že je chráním.“

„Musí se cejtit chráněný. Ale zároveň musí odvádět to, co mají. Je to náročný. Ale to k tomu patří.“

Kolik času to bere? Víc než se zdá.

„Dvě hodiny denně na ledě. Ale nejvíc času stojí video. Předzápasový, pozápasový, příprava na soupeře. Víkendy jsou pryč. Manželka se zlobí, že se bych se měl víc věnovat dětem. Ale já si nemůžu pomoct. Je to práce, kterou miluju.“

Co postup znamená pro Příbram?

„Doufám, že hodně. Myslím, že se kluci zapsali do historie. Dorost postoupil do soutěže, kterou si nakonec nezahrál — ale teď si ji zahraje. A to mě za ně hřeje u srdce.“

Závěrečná věta

Ať už mluví o tvrdosti, taktice, restartu nebo o tom, proč chrání svoje hráče, Marek Čurilla ukazuje jednu věc: že úspěch mládeže nevzniká náhodou, ale z práce, vztahů, detailů a víry v kluky, kteří to dokážou.