Hýkající vodovod, poustevník bylinkář. Kostel na Makové je skromný na pohled, ale bohatý na historii

23. července 2023 (12:31)

foto: pribram.cz/Miloslav Pavlík

Kostel nechal vystavět Jan Felix Chanovský-Krasilovský z Dlouhé Vsi v letech 1719-1722. Vysvěcen byl Janem Rudolfem hrabětem Šporkem dne 5. října 1723.

Barokní kráska hledící do kraje. Tak by se dalo říkat kostelu, který stojí na zalesněném žulovém kopci s poetickým názvem Maková hora, nedaleko Orlické přehrady. Zatímco na Svatou Horu proudily vždy velké davy, na Makovou odjakživa přicházeli spíše jednotlivci. Toto skromné poutní místo však mělo být původně mnohem honosnější. Na obvodní ambity však nezbyly peníze, a tak zůstaly jen v plánech stavitelů.

Maková panenka
Při vysvěcení kostela byli uvedeni na Makovou horu dva karmelitáni, kteří zde založili bratrstvo svatého škapulíře a přinesli sem, neznámo odkud, milostnou sošku Panny Marie Škapulířské. Polychromovaná soška z hruškového dřeva je 55 cm vysoká a pochází z první poloviny 17. století. Také tato soška, podobně jako svatohorská, byla v baroku opatřena šatičkami. Dnes najdeme na oltáři pouze její kopii, originál je uschován v depozitáři.

Hýkající vodovod
Ke kostelu se váže zajímavá historka. O oslíkovi, který ve vědrech nosil vodu na kopec. Prý znal cestu zpaměti a chodil úplně sám. Ve vesnici pod kopcem vždy počkal, až mu někdo vodu nabere, a pak vyrazil s nákladem zpět. Tento „čtyřnohý vodovod“ je popsán a také nafocen ve farní kronice. Oslík znal osobně i pátera Vincence Bosáčka, příbramského rodáka, který sem nastoupil roku 1909. Spolu s ním zde žil až do své smrti jeho bratr Josef Bosáček, akademický malíř a spolupracovník Mikoláše Alše, který je autorem malby nad presbytářem.

Poustevník bylinkář
Zatímco komunistickou éru kostel na Makové málem nepřežil, v roce 1996, s příchodem řeholníka Františka Homoly, celé místo opět duchovně ožilo. Poustevník, který tu v osamoceném kostele v lese přebýval, se věnoval nejen všem příchozím, ale také samotnému kostelu. Zveleboval jeho okolí a vytrvale pro něj sháněl finanční prostředky. Mimo jiné sbíral léčivé rostliny v okolí a ty pak prodával. V této době byly opraveny historické varhany, kostel dostal novou fasádu, okna, dveře i poplašné zařízení. Začal znovu fungovat i díky vydatné pomoci místních, kteří přiložili ruku k dílu.

V roce 2000 byly vysvěceny dva nové zvony. Ty společně s nejmenším a nejstarším zvonem z roku 1719, který byl ušetřen válečné poptávky po kovech, a s druhým zvonem z roku 1929, rozeznívají kostel dodnes. Poškozená socha Panny Marie Neposkvrněné, sňata ze střechy při generální opravě, byla zrestaurována, požehnána a v roce 2002 umístěna zpět na vrchol chrámového průčelí. Následující rok v červnu byla na hlavní oltář umístěna kopie sošky Panny Marie Škapulířské, její originál byl z bezpečnostních důvodů uložen do depozitáře.

Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.

zdroj: pribram.cz

autor: Tomáš Pečenka