Hřib smrkový, král našich lesů

Když se řekne houba, většině z nás se vybaví právě hřib smrkový, u nás snad nejoblíbenější houba.

Hřib smrkový roste nejčastěji v kyselých smrčinách, ale potěší nás i v lesích smíšených, pod břízami či v prosvětlených bučinách. Jeho latinské jméno Boletus edulis – tedy „jedlý“ – mluví za vše. Patří mezi takzvané pravé hřiby a v kuchyni se řadí k nejcennějším. A není divu: houževnatá dužnina krásně voní a drží tvar, ať ji sušíme, dusíme nebo vkládáme do houbové polévky.

Nejhojněji se objevuje v srpnu, i když jeho sezóna se táhne od července až do října. Není nic zvláštního sbírat hřiby i v listopadu. Letos horko a sucho dlouho brzdily růst – a tak se první větší vlna objevila až s koncem léta. Pak houby zaschly a až nyní začaly zase růst. Počasí je ideální. Mokro, mlhy, žádné vedro. To houby milují.

Les nám však občas připraví i překvapení. Mezi klasickými „praváky“ se může objevit hřib smrkový bílý – světlý, bělavý, téměř albín. A kdo má opravdu štěstí, narazí na ještě vzácnější formu, zvanou hřib smrkový citronový. Jeho klobouk svítí žlutě a působí mezi běžnými hřiby jako lesní rarita.

Hřib smrkový je králem našich houbařských košíků a patří neodmyslitelně k létu i podzimu nejen v Brdech. A protože hřiby nejsou jen jeden druh, v pokračování našeho seriálu o přírodě si představíme další příbuzné praváků.