Hřib dubový a zrádný žlučník

Hřib dubový roste často i pod listnáči v parcích, už jmenovaných alejích a na hrázích rybníků. Oproti smrkáči je světlejší, ale je stejně chuťově vynikající. Najdeme ho kolikrát už v květnu jako první druh mezi praváky. Jeho slabinou je častá červivost, zvláště v prvních růstových vlnách.

Hřib co zkazí pokrmy
Dalším známým a poměrně v některých letech se vyskytujícím druhem je hřib žlučník. Lidově mu říkáme hořčák. Jeden omylem sebraný kousek dokonale zkazí pokrm. Není jedovatý, ale je šíleně hořký.

A ještě jednu škaredou vlastnost má. Kolik jste se už sehnuli pro houbu v domnění, že je to pravák a vyklubal se z toho žlučník/hořčák? I zkušenější a nepozorné houbaře ošálí tahle houba. Roste navíc všude tam, kde právě hledáne praváky, tedy převážně v jehličnatých, hlavně smrkových a borových lesích na kyselých půdách.

Pokud si někdo není jistý, stačí ochutnat kousek houby, který okamžitě zhořkne. Rozlišovacím znakem jsou pak růžové rourky pod kloboukem, u starších plodnic viditelně polštářkovitě vyklenuté. Síťka na třeni je také výraznější, s většími oky, než má hřib smrkový. Jsou roky, kdy hořčáci rostou ve velkém i ve skupinách, ale některé roky je prakticky nenajdeme. V lidovém léčitelství se tento hřib používá k tlumení žaludečních potíží.