Hornická vánoční tabule: Sváteční talíře, svíce na třech nožkách, chléb a sůl

V kalendáři je 24. prosinec, Štědrý den, jinak též svátek Adama a Evy. Den nad jiné slavný, byť byl v minulosti ještě dnem pracovním. V dokonale vygruntovaných domácnostech se nese vůně vánoček, slavnostní nálada prolíná vším počínáním. Děti musí být mimořádně hodné, aby uviděly „zlaté prasátko“ a aby je večer Ježíšek nevynechal. V minulosti se až do večeře zachovával přísný půst, později tato zvyklost ustoupila skromné stravě, kterou v poledne tvořila jen polévka či „kuba“, jídlo z krupek a sušených hub.

Tak popisuje spisovatel Jan Čáka atmosféru štědrovečerních příprav za dob, kdy byla Příbram plná skromných hornických domků.

Dětem se v jejich dychtivém očekávání odpoledne tuze vleče, ale jejich rodičové mají napilno. Zdobí se stromeček. V domácnostech, kde se lidé netísní v jediné místnosti, jak to většinou bývalo v chudých havířských rodinách, je to ve zvláštním pokoji, který bude otevřen až po skončení večeře. Pod stromeček už se ukládají dárky, v minulosti ovšem zdaleka ne tak honosné jako dnes.

Ženy připravují štědrovečerní večeři. Na velkém stole, či více stolech vzájemně seskupených, je rozložen ubrus a na něm už se prostírá. Sváteční talíře, pod něž se podkládají peníze, to aby se v rodině držely po celý příští rok, tomu pak vyleštěné parádní sklenky. Bývalo zvykem přidat ke každému talíři rozsvícenou speciální vánoční svíci na třech nožkách, výrobek zdejších voskařů. Přes všechnu zdobnost však nesmí na stole chybět prostý chléb a sůl.

Z kuchyně se nesou vůně připravovaných jídel, ale i ty ze zapáleného „frantíška“ či z purpury. V ten přípravný čas je nepsaným zvykem klid, nikdo nesmí nadměrně hlučet, aby nenarušil chystanou mimořádnou událost, večer skutečně z celého roku nejslavnější, nejdojemnější.