Hlíva je královnou pozdních hub v lese, ale i v kuchyni

A tak zatímco první mrazivé dny a sníh zastavily už dávno růst ostatních druhů hub, na scéně se objevuje hlíva ústřičná. Vyrazí podle počasí už v říjnu, roste v listopadu a menší mrazíky jí nedělají problém. Může při oblevě vyrazit i uprostřed zimy. Hlívu můžete sebrat i zmrzlou, ale doma ji ihned zpracujte nebo ji prostě zase zavřete do mrazu v mrazničce. Hlíva se hodí do falešné „držťkové“, pod maso, do směsí, k nakládání i k rychlé úpravě na pánvi. Mnozí na ni nedají dopustit ani v trojobalu.

Poznat ji obvykle nebývá problém, i když vzhled může být různý. Ovlivňuje ho nejen věk plodnic, ale i stanoviště. Roste na kmenech a pařezech vrb a topolů v nivách, v lesích od pahorkatin do hor ji najdeme především na buku a méně často na bříze či smrku. Na zahradách se objevuje na starých ořešácích. Vytváří vějířovité trsy připomínající vrstvy ústřic a patří k typickým symbolům mlhavého pozdního podzimu, kdy je listí promáčené a vzduch voní tlejícím dřevem.

Pařezník – častý dvojník
V tomto období se hlíva na pařezech setkává s pařezníkem pozdním, který je jí tvarem i růstem třeba na stejném buku, velmi podobný. Rozlišit je lze spolehlivě, pokud si všímáme několika znaků. Přesto si tyto houby lidé stále pletou.

Hlíva je v mládí bílá, nebo šedá, později tmavne až se zbarví do fialova či do modra, listy se výrazně sbíhají ke třeni. Pařezník je zpočátku světle žlutý, pak oranžovější, u starších plodnic je barva i tmavě šedá až do černa. Lupeny se ke třeni sbíhají jen krátce a přechod je zřetelně ohraničený.

Třeň:
Hlíva má krátký, často téměř chybí, je bílý až našedlý. Pařezník má třeň okrový až oranžový, plstnatý, často s jemnými oranžovými šupinkami.

Dužnina je u hlívy bělavá, jemně houbové chuti, možná lehce nakyslá. Pařezník má žlutavý řez a nahořklou chuť.
V kuchyni lze oba druhy využít, ale hlíva má jednoznačně výraznější a příjemnější chuť. Pařezník se osvědčuje hlavně v guláších a dušených pokrmech. Někomu může připadat hořký.

Houba, která léčí
Hlíva ústřičná má za sebou dlouhou historii využití ve východní medicíně. Ceněná je pro vysoký obsah minerálů, vitamínů a především beta-glukanů – polysacharidů s významnými účinky na imunitu.