Hbití a tajemní obyvatelé brdských plání a pasek. Ještěrka obecná a živorodá mají rozdílný svět

15. srpna 2026 (07:13)

foto: Ještěrka obecná, pestře vybarvený sameček. / Karel Hutr

Jsou nenápadné, tiché a většinou je zahlédnete na krátký okamžik. Záblesk pohybu v trávě, drobný stín mizící mezi borůvčím. To jsou ještěrky. Vcelku běžní tvorové, ale nenápadní. Najdeme je na výslunných pasekách, podél lesních cest i na okrajích rašelinišť. Ale málokdo ví, že jsou to dva druhy - ještěrka obecná a ještěrka živorodá.

Každá je jiná. Jedna miluje sušší místa, druhá má v oblibě mokřady a rašeliniště a vcelku místa, kde je chladněji. Ta, co vyhledává více osluněná místa je známější a větší ještěrka obecná.

Ještěrka obecná patří k nejkrásnějším plazům naší přírody. Na jaře jsou samci nepřehlédnutelní – boky jim září jasně zelenou barvou, která mezi suchou trávou a vřesem působí téměř exoticky. Právě tehdy začíná období námluv a soubojů o teritorium.

V Brdech ji najdeme hlavně na otevřenějších a sušších místech. Vyhovují jí okraje lesních cest, paseky, kamenité stráně, výslunné meze nebo staré písčité náspy. Často využívá i místa, která vznikla po těžbě lesa nebo narušení půdy. Potřebuje totiž slunce – bez něj by její tělo nedokázalo získat potřebné teplo.

Kdo chodí krajinou pomalu a tiše, může ji spatřit, kdy nehybně vyhřívá tělo na pařezu nebo kameni. Jakmile však ucítí otřesy kroků, mizí rychlostí blesku do trávy či pod kořeny.

Ještěrka obecná klade vajíčka do kypré a vyhřáté půdy. Mláďata se líhnou koncem léta a od prvních dnů jsou odkázána sama na sebe.

Ještěrka živorodá má ráda vyššé polohy a rašeliniště
Trochu odlišný svět obývá ještěrka živorodá. Není tak nápadná ani pestře zbarvená. Má tmavší, hnědavé tělo a působí mnohem skromněji. Jenže právě ona je skutečným symbolem chladnějších a vlhkých částí Brd.

Najdeme ji na rašelinných loukách, podél potoků, na vlhkých pasekách, v podmáčených smrčinách i vysoko položených pláních. Dobře snáší chlad a aktivní bývá i za počasí, kdy by ještěrka obecná zůstává ukrytá.

Její jméno napovídá něco mimořádného. Na rozdíl od většiny našich plazů totiž neklade vejce. Mláďata přicházejí na svět živá, což je výborná adaptace do chladnějšího prostředí. Vejce by totiž v promrzající nebo studené půdě měla malou šanci na vývoj. Tahle ještěrka má ráda prostě vyšší nadmořské výšky, vlhko a tolik ji nevadí stín a poněkud drsnější klima. Objevuje se totiž až do výšek kolem 1500 metrů. Živá mláďata rodí v září až v říjnu. Místy se v tuto dobu ve vhodných lokalitách míhají mláďata těchto ještěrek o velikosti tří centimetrů pod nohama. Malé ještěrky jsou nápadně tmavé.

V Brdech je právě tento druh často početnější než ještěrka obecná. Jen si ho lidé méně všímají, protože není tak výrazný a většinou se pohybuje nízko ve vegetaci.