František Drtikol byl jeden z nejúspěšnějších klasiků fotografie aktu všech dob

7. listopadu 2020 (06:23)

foto: pribram.cz

První český celosvětově známý fotograf získal ocenění v mnoha zemích. Tvořil portréty a krajinné fotografie. Proslavil se ale zejména akty, které podle některých zemí byly až příliš vyzývavé.

V roce 1880 se stali manželé František a Marie Drtikolovi majiteli domu na jižní straně Václavského náměstí v Příbrami. O tři roky později přivítali na svět třetího potomka. Po dvou dívkách přišel na svět chlapec, dostal jméno František. Tatínek měl obchod se smíšeným zbožím, ten mu ale moc nevydělával. Rodina tak žila ve skromném prostředí.

Mladý František navštěvoval obecnou školu a poté reálné gymnázium v dnešních Jiráskových sadech. S učiteli, a dokonce ani svými kamarády si příliš nerozuměl. „Učil jsem se dost mizerně, ne proto, že jsem měl špatnou hlavu, ale proto, že jsem radši maloval a četl knihy,“ zmiňuje později. Zajímavé ale je, že i přes jeho zálibu v kreslení z něj měl většinou trojky. Ve třetím a čtvrtém ročníku měl dokonce na svém kontě i známku nedostatečnou (němčina, latina). Tento fakt zřejmě rozhodl o jeho odchodu z gymnázia.

František chtěl studovat na Akademii výtvarných umění v Praze. To však jeho otec vzhledem k jeho studijním neúspěchům zavrhl. Nechal ho tak vyučit fotografem. Mladý František nastoupil 1. října 1898 do učení k příbramskému fotografovi Antonínu Mattasovi. Na učení vzpomíná: „Dělali jsme od sedmi do sedmi. Vypírání ve studené vodě nebyla žádná slast. Omrzly mi ruce a památka na učení mi zůstala dodnes. Jako učedník jsem za tři roky nedostal za práci nic, naopak tatínek za vyučení musel zaplatit 200 zlatých.“

V jednom německém časopise objevil František inzerát na odborné studium fotografování v Mnichově. Ještě v létě 1901, dříve, než získal výuční list, úspěšně složil přijímací zkoušky a na podzim už zahájil své mnichovské studium.

Ke studiu na škole se zmínil slovy: „Byla to dobrá škola, kde se vyučovala nejen fotografie, ale také malířství, kreslení, chemie, fyzika a optika. Žák si musel v ateliéru vše udělat sám. Vyvolat desky, zhotovit otisky a zvětšeniny.“ Fotografie byla v Německu chápána jako umělecká činnost. František získal diplom za nejlepšího žáka s odměnou 75 marek. Studium ukončil jako vůbec první český fotograf v roce 1903. Téhož roku měl v Německu i dvě výstavy, kde zaznamenal první úspěchy.

Následovalo období vojny. Na povinnou tříletou vojenskou službu nastoupil v Benešově. Po návratu, v roce 1907 si 24letý František za otcova přispění otevřel vlastní ateliér na dvoře rodného domu v Příbrami.

František se k uživení věnoval i portrétní fotografii. Jinak vznikaly romantické krajinářské studie nebo snímky ze stříbrných příbramských dolů. Jeho práce se vyznačovala citovou a myšlenkovou hloubkou, zároveň však i vytříbeným technickým zpracováním. Projevovat se začal i jeho vztah k ženské fotografii. Okouzlení ženami bylo impulzem k tvorbě prvních aktů. Jeho akty byly jedny z prvních v Čechách.

Příbramský ateliér musel kvůli finančním potížím v roce 1909 zavřít. Přesunul se do Prahy, kde ve své práci pokračoval dál. V roce 1912 otevřel ateliér ve Vodičkově ulici. V ateliéru se objevily osobnosti jako je T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Alfons Mucha a další. Aktům se věnoval i nadále. Před jeho objektiv si stoupla i tehdy 16letá Eliška Jánská, která byla prý Františkovou životní láskou.

Vrcholem Drtikolovy tvorby jsou považovány roky 1927–1929. Byl jedním z nejvýznamnějších fotografů aktů. Jeho fotografie byly někdy považovány za příliš vyzývavé a odvážné. Někdy se kvůli tomu setkal i s problémy z osočení z pornografie. Zúčastňoval se řady výstav v Evropě i mimo ni a získal mnoho cen a medailí.

V třicátých letech došlo k Františkovu úpadku. Světová hospodářská krize a nejspíše i krize osobní způsobily značné finanční těžkosti. Jeho vztah k fotografování také upadl a věnoval se spíše hledání duševních hodnot. V roce 1935 s fotografií nadobro skončil. Archiv s více než 5 000 prací předal Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze. V dalších letech už žil v ústraní. Věnoval se překladům duchovní literatury, zapisování vizí a myšlenek, józe a buddhismu. František zemřel v lednu roku 1961 v Praze a je pochován v rodné Příbrami.

Na počest významného fotografa Františka Drtikola byla stejnojmenně pojmenována v roce 2000 galerie příbramského Zámečku. Součástí prostor je stálá výstava, která je věnována právě životu a dílu tohoto slavného rodáka.

Tip redakce: Pokud nechcete, aby vám unikly aktuální informace, staňte se fanoušky naší stránky na Facebooku a budete 24 hodin denně v obraze.

zdroj: pribram.cz

autor: Jana Fedorová