Fotograf Petr Bambousek: V zásadě si žiju svůj životní sen, a to je pro mě asi nejvyšší meta

Fotograf Petr Bambousek je známý především úžasnými snímky exotických zvířat. V jeho tvorbě najdeme pestře vybarvené žáby, třpytivě lesklé kolibříky, ale i odvážné záběry jedovatých hadů až po lovící jaguáry v brazilském Pantanalu.

„Nejvíce mě to táhne do tropů, ale během více než 40 expedic jsem navštívil i řadu evropských lokalit,“ říká o sobě Petr Bambousek, fotograf mnohokrát oceněný v mezinárodních soutěžích. Jeho fotografie můžete vidět na přednáškách, na internetu i v celé řadě českých i zahraničních časopisů. Jeho fotografie uspěly v našich i mezinárodních soutěžích, jako je např. Czech Press Photo, Nature's Best Photography, Bird Photographer of the Year nebo té nejprestižnější Wildlife Photographer of the Year. Přesto většinu roku tráví u nás a fotí na loukách a u rybníků v České republice.

Petr je v současné době doma a připravuje se na další fotografickou expedici, tentokrát do Kostariky. Využili jsme toho a povídali si s ním, jak jinak, než o jeho cestování a fotografování.

Nabízí se otázka, co vás v naší přírodě zaujme oproti exotickým zemím? Jedna z posledních fotografii od vás, co jsem viděl, je jaguár plavající v řece v Pantanalu… Může vás naše poněkud chudá příroda oproti bohatým tropům jako fotografa uspokojit?
Díky zeměpisné poloze je pochopitelné, že u nás toho v porovnání s tropy bude žít jen zlomek. Naši přírodu se ale nesnažím brát jako něco, co by mělo s tropy soutěžit v atraktivitě. Mně osobně fascinuje planeta Země jako celek se svými druhově chudšími i bohatšími místy. Takže i u nás se dokážu nadchnout a zapomenout se u focení volavek, motýlů nebo syslů.

Kolik druhů zvířat máte ve svém portfoliu?
Tak to dokážu odhadnout jen velmi stěží, statistiku si nevedu a fotografie mám řazené jinou než taxonomickou metodou. Určitě to budou buď vyšší stovky druhů nebo nižší tisíce. Faktem je, že mi v tvorbě o množství druhů úplně nejde. Spíš se soustředím na celkovou estetiku fotky. Možná proto se rád opakovaně vracím na místa, kde jsem už fotil a těším se, že známá zvířata uvidím zase z jiné perspektivy.

Jakého snímku si nejvíce vážíte ve své kariéře? A jakého ocenění?
Zatím nejvýše to dotáhl portrét makaka chocholatého ze Sulawesi, který uspěl mimo jiné i v nejprestižnější soutěži světa Wildlife Photographer of the Year. Fotku si zároveň vybrali k propagaci navazující výstavy, takže ve všech materiálech figurovaly fotky celkových vítězů a můj makak, v Londýně byl ve své době k vidění všude možně. Ale těžko se mi vybírá jedna zásadní fotka, kterou bych postavil nad všechny ostatní. Já jsem asi nejvíc vděčný a nadšený, že jsem všechna ta zvířata, která jsem znal pouze z knížek, mohl za těch více než 20 let potkat osobně. Toho bych se nikdy nenadál.

Máte nějaké mety, čeho byste chtěl dosáhnout? Mám na mysli nějakou vysněnou fotografii, motiv nebo konkrétní druh?
V zásadě si žiju svůj životní sen, a to je pro mě asi nejvyšší meta, kterou bych přál zažít každému, kdo nějaké sny má. Viděl jsem už strašně moc fascinujících druhů zvířat a těžko se mi hledá nějaký konkrétní druh. Co mě ale čím dál víc uchvacuje, je fauna ostrovů. Na nich se většinou vyskytuje spousta endemických druhů, které nežijí nikde jinde na světě. Proto jsem se v posledních letech víc zaměřil právě na unikátní ostrovy jako jsou Galapágy, Madagaskar, Borneo, Sulawesi nebo naposledy Papua. Příští rok bych se rád podíval na Srí Lanku, kde žijí nádherné druhy ještěrů a tím budu mít své ostrovní tužby prakticky naplněné.

Která zvířata nejraději fotíte? Je to kvůli tomu, že máte to zvíře nejraději nebo prostě proto, že je podle vás tak fotogenické?
Na první cestu do tropů jsem odjel kvůli plazům, které mám strašně rád. Vrátil jsem se ale s tím, že mě naprosto uchvátila ta obří rozmanitost přírody jako celku. Fotím tak se stejnou vášní vše od mravence po slona. Nejvíc si užiju focení, kdy je zvíře méně plaché a umožní mi také trochu tvořit, nejen v rychlosti zaznamenat jeho vlastní existenci. Když cítím, že by mohla vzniknout atraktivní fotka, která vyžaduje klidně i více času, jsem schopen obětovat značnou část komfortu a podřídit všechno její tvorbě. To se mi stalo třeba při focení mravenců Atta, kteří v noci nosili barevné lístky a já chtěl zachytit jak ostrého mravence, tak i jeho pohyb. Strávil jsem s tím asi 4 hodiny. Při focení brazilských netopýrů jsem se na místo vracel několik nocí a neustále se pokoušel fotky vylepšovat.

Není pobyt v těch končinách nebezpečný?
Já si primárně vybírám oblasti, které jsou geopoliticky klidnější, protože podle mě největší nebezpečí plyne od lidí, ne od zvířat. No a pak už je to vesměs v mých rukou. Obezřetnost je samozřejmě na místě, nicméně znalostí zvířat a jejich chování se riziko dost snižuje. Proto se v tropech cítím podobně bezpečně jako u nás. Je to podobné jako znalost silničních pravidel. Pokud je znám a respektuji, značně snižuji riziko bouračky, i když vyloučit ji samozřejmě nemohu nikdy.

Zažil jste nějaký opravdu dramatický okamžik při svých výpravách za zvířaty?
Jedinou negativní zkušenost se zvířaty jsem zažil na Borneu, kde se na mě chystala zaútočit tlupa makaků. Je tam národní park, kde lidé začali krmit „roztomilé opičky“. Z nich se časem stal organizovaný gang, který turisty okrádá o veškeré jídlo. Když neuspějí, neváhají zaútočit. V tomhle případě stačilo, že jeden z tlupy dostal ránu stativem a bylo po boji, tlupa utekla. Pro srovnání makakové na Sulawesi, které je zakázané krmit, takové agresivní chování nevykazují a jsou spíš jen zvědaví. Když uvážím, kolik druhů zvířat jsem dosud potkal, jedná se o opravdovou výjimku, v drtivém množství případů jsou mé toulky za zvířaty bez perných chvilek.

Kam nejraději cestujete za fotografiemi? Kam se nejraději vracíte?
Miluji tropy, rád se vracím třeba na Borneo, kde jsem byl loni po dvanácté. Opakovaně ale jezdím třeba do Kostariky, Panamy, Ekvádoru nebo Brazílie.
Kde mohou zájemci vidět vaše fotografie?
V současnosti nemám žádnou aktivní výstavu, takže mou tvorbu mohou zájemci nejsnáze sledovat na Instagramu (profil sulasulacom) nebo Facebooku (profil sulasulacom), na webových stránkách mám pak řadu článků o focení i místech, která jsem navštívil.