Fantovka trochu jinak – otevřený dopis Jindřicha Vařeky

Město Příbram chystá změnu územního plánu a není to změna, nad kterou bychom mohli mávnout rukou. Pokud by tato změna prošla, město by se dobrovolně zbavilo prakticky jediné rozvojové lokality určené pro bytovou výstavbu. Řeč je o Fantově louce.

Již několik let jsem se k veřejným záležitostem nevyjadřoval. To přenechávám aktivním politikům. Řada lidí ví, že k Fantově louce mám vztah. Jedni mě obviňují, že skrytě hájím zájmy developerů, protože jsem s nimi spojen. Druzí říkají, že bráním výstavbě, neboť mám s Fantovkou dlouhou sousedskou hranici a chci mít svůj klid. Takže, jako soused a jako bývalý starosta hážu tímto kamínek do louže a počkám si, co to udělá.

Téma Fantovy louky bylo příbramským zastupitelstvem propíráno mnohokráte a velký prostor byl věnován především těm, jenž hájí právo na svůj nerušený výhled do krajiny. Druhou skupinou horlivě bránící cenný biotop je opozice, neboť ta má oportunismus tak nějak v popisu práce.

Velmi stručně zkusím shrnout i ty důvody, které by snad mohly svědčit ve prospěch pokusu o hledání rozumného kompromisu:

1) Pokud jste kdy přejížděli hranici k našemu jižnímu sousedovi, tedy do Rakouska, nešlo si nevšimnout okamžité změny rázu krajiny. Každá mez a každý palouček byl a je pečlivě opečovávaný a navozuje příjemný pocit pořádku a úcty k půdě předků. Situace v české kotlině se bezpochyby mění každým rokem k lepšímu, avšak stále je co dohánět.

Mnozí ze zastánců zachování celistvosti biotopu Fantova louka by možná byli překvapeni, pokud by se pokusili oněch neuvěřitelných 25 ha pěšky obejít. Ono to totiž ani v srpnu bez holínek a notné vrstvy repelentu proti kousavému hmyzu ani nejde. Pokud někdo není biolog, možná by mu ona podmáčená, neošetřená plocha plná přerostlé trávy a bodláčí mohla připadat celkem ohavná. Ano, volám, „král je nahý“. Nic hezkého to opravdu není. A také se nabízí otázka, zda je skutečně nutné, aby všech 25 ha už navždy zůstalo po většinu roku nepřístupných.

2) A nyní se zkuste jen na chvilku vcítit do role rodiny, která si léta šetřila na stavbu domku. Začali byste nejspíše koupí pozemku určeného k zástavbě. Samozřejmě byste si také prověřili, zda charakter vaší plánované stavby odpovídá územnímu plánu, popř. architektonické studii zpracované městem. Poté, v té nejlepší víře, byste si zakoupili pozemek za přiměřenou cenu. 1000 m2 po třech tisících korunách / m2, to máme bratru 3 miliony korun za hezkou stavební parcelu.

V tu chvíli se probouzí Město, které posledních patnáct let nedělalo nic jiného, než že vyzývalo investory, aby se spojili, podřídili se jeho záměrům a začali stavět. Poté, z ničeho nic, rychlá pirueta a Město začne bohorovně protlačovat jen jediné řešení, tj. zákaz jakékoli výstavby na veškeré ploše, kde by se jen náznakem mohla vyskytnout vzácná rostlina, na jejíž přítomnost v této lokalitě upozorňují biologové již 20 let.

Chtěl bych vidět jednoho jediného dnešního křiklouna, který by v takové situaci řekl: „Co se dá dělat, příroda je holt příroda. Koupím si pozemek někde jinde. Mám louku, která ode dneška nemá hodnotu ani symbolické koruny, ale tak je to správné, tak to má být“.

Samozřejmě, v tuto chvíli ve hře není chudá rodinka, ale investoři. Je to rozdíl?

3) Město Příbram vlastní na Fantově louce cca 5 ha. Čistě teoreticky mají tyto pozemky hodnotu možná 150 milionů Kč. Samozřejmě by nebylo nutné vše do posledního metru rozprodat, ale rozhodně by bylo možné tyto pozemky alespoň částečně zkulturnit a vytvořit čarovné zákoutí s rybníčky, tůňkami, naučnými stezkami, lávkami a možná i s mateřskou školkou usazenou do tajuplné přírody opředené vyprávěními o vodnících a vodních vílách.

Říká někdo, že to není možné? Stačí se podívat na druhou stranu pěší stezky, kde byla tatáž situace a dnes tam v tůňkách, jezírkách a potůčcích sídlí bezpočet druhů obojživelníků, ryb, ptactva, hmyzua dalších živočichů.

A jaké řešení je nyní v kurzu? Investorům nic nenabídnout, veškeré pozemky bez náhrady cenově znehodnotit a odsoudit město k létům soudních sporů, na jejichž konci prosvítají stamilionová odškodnění. Odměnou má být 25 hektarů podmáčených luk uprostřed města, která už navždy budou vypadat tak, jak vypadají teď.

Závěrem kladu řečnickou otázku. Čím se vlastně všichni ti zlí investoři provinili, že je třeba je ztrestat? Možná tím, že byli ochotni vydat nemalé peníze na projekt, jenž by nejspíše začal měnit bytovou situaci ve městě. Je to prosté, čím více bytů, tím dostupnější ceny.

Na závěr vyslovím nahlas slova do pranice, jenž doslova drnčí tímto tématem.

„Jsou to všechno kulaci, co chtějí jen ještě více zbohatnout. Dobře jim tak. Jen jim to zatrhněte. Kášňu zbúrať a drevo popíliť“.