Etnoložka: Skládám si po kouskách obraz obyčejného života

Klára Posekaná vystudovala etnologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a hned její první pracovní destinací se stalo Hornické muzeum v Příbrami. K prvotní péči o betlémy později přibrala i historický textil – v loňském roce se např. podílela také na výrobě nových historických kostýmů, které oblékají řemeslníci během dobových akcí. Jaké pracovní úkoly aktuálně řeší a proč Hornické muzeum vlastní několik krásných šněrovaček, ale k nim jen jednu sukni, vysvětluje Klára Posekaná v následujícím rozhovoru.

Můžete přiblížit, co obnáší práce etnologa v Hornickém muzeu Příbram?
Většina úkolů se nějakým způsobem týká sbírkového fondu – tedy skupiny historických předmětů, kterou mám na starosti. V mém případě k nim patří hlavně betlémy, lidové umění, věci z venkovských domácností – nábytek, nádobí, nářadí – a historický textil. Předměty fotím, zodpovídám za optimální uložení v depozitáři nebo je přemisťuji na výstavy. Také zjišťuji jejich historii a připravuji žádosti o dotace na nákup nebo restaurování.

Čemu se teď aktuálně věnujete?
Nyní s kolegy chystáme skanzen na novou sezonu, což znamená nejen nastěhovat zpátky do expozic předměty uklizené před mrazem, ale i aktualizovat informace vyvěšené v pokladně nebo připravit jarní a letní akce. Letos otevíráme pro návštěvníky nový objekt, obytný dům z Řikova, kde uvidí expozici bydlení na začátku 20. století. V domě z Mašova bude nově ukázka ševcovské dílny. Vybíráme předměty a aranžujeme je tak, aby na všechny bylo dobře vidět, a sháníme ty, které nám zatím chybí.

Co vás osobně na této práci nejvíce baví?
Ani po letech se nedokážu ubránit zvláštnímu pocitu, když beru do ruky předměty třeba dvě stě let staré. Myslím na ty, kteří se jich dotýkali přede mnou. Jak se jim žilo, co je trápilo a z čeho měli naopak radost. Vlastně mě nejvíc zajímá skládat si po kouskách obraz úplně obyčejného života. S tím souvisí i pátrání po historii staveb přenesených do skanzenu – kdo v nich žil, jak velké měl hospodářství nebo jaké osudy čekaly děti, které se v domě narodily.

Staráte se o historické předměty, snažíte se je uchovat i pro budoucí generace. Existují mezery, které z minulosti nelze již „dohnat“?
Často narážím na to, že některých předmětů se z minulosti dochovalo hodně, a jiné úplně chybí. V muzeu máme například několik krásných šněrovaček, ale k nim jen jedinou sukni. Je to z toho důvodu, že drahá šněrovačka stála za uložení na památku, zatímco sukně a zástěry vlivem velké plochy látky nejčastěji skončily přešité na jiné kusy oděvu.

Upozornila byste návštěvníky Hornického muzea na zajímavosti, jež by neměli minout?
Určitě bych doporučila prohlídku skanzenu s průvodcem, při které návštěvníci uvidí v chodu vodní mlýn nebo světnice chalup s malovaným nábytkem a krásnou keramikou. Zároveň je ale škoda vynechat i volnou prohlídku, kdy je možné nahlédnout do dalších třinácti staveb včetně stodoly z období krátce po třicetileté válce. V těchto objektech budeme postupně během letošního roku umísťovat QR kódy, díky kterým si bude možné poslechnout vzpomínky nebo prohlédnout animace.

V loňském roce jsme měli příležitost vidět nové kostýmy, na jejichž realizaci jste se podílela. Můžeme se na další novinky z oblasti vaší práce těšit i v letošním roce?
Kromě už zmiňovaných nových expozic chystáme i rozšíření prohlídkové trasy v kovárně. Celkem tak bude k vidění minimálně pět desítek předmětů do té doby uložených v depozitářích.