Dušičkový březohorský Slavín

Ten je sice majetkem březohorské římskokatolické farnosti (i když jsou zde i hroby lidí hlásících se k Církvi československé husitské a osob bez vyznání), ale Město Příbram ho má v dlouhodobém pronájmu. Už před několika lety jsem si všimla, že krásný březohorský hřbitov chátrá a že už se ani o Dušičkách nenajde nikdo, kdo by zapálil svíčku na opuštěných hrobech březohorských starostů, učitelů, horníků, horních i obecních úředníků, vojáků nebo válečných uprchlíků.
S tím, jak v Příbrami a okolí ubývá žijících potomků obětí březohorské důlní katastrofy z roku 1892, se každým rokem zmenšuje také zapálených světýlek a dušičkové výzdoby u obou společných hrobů havířů, kteří tehdy z různých důvodů nemohli být pohřbeni do hrobů svých rodin. Při každé návštěvě březohorského hřbitova se mi vybaví slova mého otce z doby před čtyřiceti lety, kdy tam kapelek hořely desítky, a kdy mě nabádal, abych ani v budoucnu na svíčku pro svého prapradědečka a pro jeho druhy odpočívající ve společných hrobech nezapomínala.
Většina z nás má tolik povinností, že nám během roku nezbývá na návštěvy hřbitovů moc času. Nyní se tedy snad nejvíc hodí oprášit i vzhledem k současnému dění kolem březohorského hřbitova prezentaci, která byla v roce 2015 součástí výstavy Obrazy z dějin vrchu Březového. Březohorský Slavín je místem, které stojí za to si prohlédnout a hlavně uchovat pro naše potomky. Doufám, že zastupitelstvo města opravu jeho rozvalené zdi, která má především chránit klid pohřbených, bez zbytečných odkladů odsouhlasí.

Věra Smolová

Tip redakce: Spor o to, kdo opraví spadlou zídku na Březových Horách stále trvá