Dula Lucie Kušnírová: Ženy, které mají svá přání, dnes již nejsou alternativní

Lucie Kušnírová se věnuje práci duly. Provází ženu a její rodinu jedinečným a neopakovatelným obdobím života, jakým je přivedení dítěte na svět. V dřívějších dobách jimi bývaly rodině blízké ženy jako sestry, sestřenice, tety, někdy i sousedky či služky. Dnes to bývají ženy, které již mají za sebou svou vlastní mateřskou zkušenost, ale většinou nejsou z rodinného kruhu. V zahraničí se dulami dokonce stávají i muži. Ačkoliv role duly není nic nového pod sluncem, stále mezi lidmi panují určité předsudky.

Jak se na duly dívá lékařský personál? A co tatínkové, kteří jsou přítomni u porodu? Lucie nám všechno ochotně prozradila.

Na svém webu píšete, že se neustále vzděláváte, učíte a někdy „fakt čučíte“. Co Vás při práci duly nejvíce překvapilo?
Pozitivně "čučím", neboli žasnu. To když jsem svědkem, jak úžasně ženy umí a dokáží rodit své děti, zvládat různé překážky, potíže a výzvy mateřství. Občas "čučím", neboli se velmi divím tomu, jak rozdílný může být přístup různých zdravotníků, ať už v rámci jednoho zařízení nebo v rámci Česka či Evropy. A občas negativně "čučím", neboli jsem nemile překvapena, když jsem svědkem poškozující praxe, což se naštěstí nestává často.

Spolupracuje s Vámi zdravotní personál? Nebo se na duly v Česku hledí jako na alternativní ženy?
Určitá míra nedůvěry ze strany zdravotníků někdy existuje a já to vcelku chápu. Obecně se však v Česku tyto vztahy a spolupráce vyvíjejí pozitivně, doprovod duly k porodu již není velkým překvapením. Vždy to ale bylo, je a bude především o konkrétních lidech a situacích. Důležité také je, aby se vědělo, že porod s dulou neznamená nutně přirozený, nemedikovaný či nějak alternativní porod. Dula může být velmi dobrým společníkem i pro komplikované a nelehké porodní procesy, může zjemňovat tvrdou realitu a podporovat klidnou atmosféru. Porodní přání (porodní plán) již také není nic výjimečného a ženy už, myslím, nedostávají do propouštěcích zpráv označení "alternativní rodička" na základě toho, že měly svá přání a dulu.

Co je podle Vás tou největší třecí plochou?
Významnou rolí duly je snaha přispět k tomu, aby individuální přání ženy byla vyslyšena a bylo jim vyhověno, pokud to není akutně v rozporu se zdravotním stavem rodičky či dítěte. A zároveň, aby informace ze strany zdravotníků byly kompletní tak, aby rodiče mohli činit opravdu informovaná rozhodnutí a volbu. To bývá někdy trochu ta třecí plocha v rámci dulí práce, protože podporujeme emancipovanost pacientky - rodičky a její právo na rozhodování.

Je něco, co byste v nemocnicích při porodech změnila?
Nemocnice je složitý systém, některé systémové změny ve prospěch porodů, žen a dětí se postupně dějí a je to dobře. Mně osobně nevyhovuje ta oboustranná anonymita u porodu a její negativní důsledky v oblasti důvěry a komunikace. Zdravotní péče o těhotnou a rodičku v Česku je většinou nekontinuálního charakteru, to znamená, že během těhotenství, při porodu a po něm se o ženu starají i desítky různých neznámých zdravotníků, možnosti volby jsou často velmi omezené. Systémově bych podporovala změnu právě v oblasti kompetencí porodních asistentek, možnosti vzniku samostatných center porodní asistence pro nízkorizikové rodičky a porody, větší možnosti opravdové kontinuální péče.

Jak se na vás dívají tatínkové, tedy partneři Vašich klientek?
Zpětná vazba ze strany mužů pro mě bývá velmi pozitivní. Role duly nenahrazuje roli otce dítěte a partnera ženy, ale dodává mužům buď větší jistotu k aktivnímu a vhodnému zapojení se do procesu porodu, nebo určitý klid a úlevu, že na to všechno nejsou jen sami či nepřipraveni. Zřídka se mi stane, že muž zprvu nerozumí potřebě své ženy mít doprovod duly, během procesu přípravy a samotného porodu však veškeré pochybnosti opadávají a nakonec to hodnotí velmi kladně.

Jak hodnotíte současnou poporodní péči přímo v nemocnici?
Poporodní péče v nemocnici je v Česku z hlediska zdravotnické kontroly a prevence na špičkové úrovni a velmi intenzivní. Na nedostatek zdravotnické péče si rozhodně nelze stěžovat. Někdy se ovšem může stávat, že se v tom všem tak trochu ztratí to kouzlo navazování křehkého vztahu matka-dítě. Ženy se cítí zahlceny všemi úkony, zmatené z protichůdných informací i z bouřlivých vnitřních pocitů a hormonálních změn. Někdy prostě jen chybí čas a prostor na nezdravotnickou trpělivou podporu a empatii, kterou rodiče tolik potřebují, aby sami mohli trpělivě naplňovat potřeby svého miminka.

Vaším mottem je „Láska k porodu“. Ženy však stále porod vnímají jako negativní bolestivý zážitek.
Láska a bolest se dle mého názoru ale nevylučují. To, že ženy předjímají porod jako bolestivý = negativní, je obecně důsledkem nedostatku šíření pozitivních zkušeností, vlivu kultury, různých menších či větších ženských traumat, oslabené tělesné či psychické odolnosti i mnoha jiných faktorů. Tam, kde je nějaká bolest, nepohoda nebo zátěž, může láskyplný přístup, laskavá péče a podpora pomáhat a dodávat odvahu nesnázemi projít. Něžná péče podporuje produkci hormonu oxytocinu, což je tzv. hormon lásky, klíčový faktor přirozené reprodukce a porodů všech savců, ale také nutný pro lidské vztahové vazby, péči a lásku. Láska nejsou jen růžové brýle, bezpodmínečná láska v sobě zahrnuje i hloubku bolesti a nehodnotí.

Kolik miminek jste již viděla přicházet na svět?
Stovky, možná tisíce. Můj život v posledních letech je totiž plný fotografií, videí a příběhů rodících se hlaviček někdy i zadečků, v různých prostředích i polohách, vaginálně i císařským řezem. Ale osobně jsem zatím měla tu čest být přímo u více než dvou desítek jedinečných a láskyplných zrození.

Je něco, co byste chtěla vzkázat nastávajícím maminkám?
Univerzální vzkaz nemám. Každá nastávající maminka potřebuje slyšet něco trochu jiného, něco, co je konkrétně pro ni užitečné v přítomnosti, co je v souladu s jejím životním nastavením, hodnotami, zkušenostmi z minulosti i nadějemi do budoucna. Přeji ženám, ať hledají a nachází odpovědi samy v sobě, nachází svou vlastní cestu, ať věří, že vše, co je potká, mohou zvládnout. Hladce či obtížněji, dříve nebo později, s menší či větší mírou pomoci, ale především s láskou.