Dřípatka horská: brdská kráska z přítmí starých smrčin

Na první pohled může uniknout. I když znám v Brdech několik lokalit s touhle jarní kráskou, musíte se pořádně rozkoukat, než ji znovu po roce touto dobou spatříte tam, kde víte, že zaručeně roste.

Je malá, krčí se při zemi, jako by se zdráhala vystoupit z mechu a lesní hrabanky. Když zahlédnete první kvítek, pomalu vidíte další a další. Její drobné fialové květy s jemně třásnitými/dřípenými okraji působí křehce, téměř pohádkově. Jako by ani nepatřily do drsnější horské a podhorské přírody.

Dřípatka horská má ráda chlad, vlhko a stín. V Brdech ji proto najdeme především v hlubokém údolí říčky Klabavy a ve vlhkých a temných starých smrčinách.

Je to rostlina, která po tuhých zimách často vykvétá ještě mezi jeho zbytky. Proto také roste pomalu a také kvete poměrně dlouho, takž se z její krásy můžeme těšit dlouho. V Brdech bylo kromě současných lokalit známo více míst s jejím výskytem.

Z jednoho místa zmizela po těžbě. Z břehu Klabavy, kde jsem ji dříve vídal v hojném množství, náhle vymizela, aby se po čase objevila o pár stovek metrů dál. Zdá se, že na její výskyt v blízkosti vodních toků má vliv i velká voda – ta dokáže na jedné straně celé rostliny vyrvat z břehů a jinde je znovu usadit, podobně jako přenáší semena. Není proto vyloučeno, že nás tyto drobné rostliny mohou kdykoli překvapit na nových místech, což se mi už přihodilo několikrát na dvou lokalitách.