Dobrovolníci pomáhají v Nemocnici Na Pleši onkologicky nemocným pacientům

Nemoc zcela změní život pacienta a zasáhne všechny v jeho okolí. Prvním krokem k přijetí nové situace může být rozhovor s někým, kdo je připraven naslouchat. Nezisková organizace Amelie sdružuje dobrovolníky, kteří dochází k lůžkům onkologicky nemocných a nezištně jim nabízejí svůj čas a zájem. Pomáhají jim tak žít život s rakovinou. Se všemi typy onkologických diagnóz a ve všech fázích nemoci a léčby. Doplňují nabídku služeb pro onkologicky nemocné a jejich blízké, kterou Amelie ve spolupráci s nemocnicemi rozvíjí od svého založení v roce 2006. V Nemocnici na Pleši jsou nyní dvě lůžková oddělení s celkovou kapacitou 55 lůžek a dobrovolníci sem dochází již šestým rokem.

Povídali jsme si s Mgr. Dinou Rišianovou, koordinátorkou dobrovolníků Amelie pro Středočeský kraj.

Kdo se může stát dobrovolníkem?
Dobrovolníkem Amelie se může stát každý dospělý člověk, který má zájem, chuť a možnost věnovat pravidelně kousek svého času ve prospěch onkologicky nemocných, a to bez nároku na finanční odměnu. Zájemce o tuto činnost musí absolvovat vstupní školení, podepsat dobrovolnickou smlouvu a teprve poté se může zapojit – první návštěva nemocnice probíhá zpravidla v doprovodu zkušeného dobrovolníka nebo koordinátora.

V čem dobrovolnická činnost, konkrétně v Nemocnici Na Pleši, spočívá?
Dobrovolníci navštěvují dospělé onkologicky nemocné hospitalizované na lůžkovém oddělení a na paliativní jednotce. Dobrovolník obchází pokoje a nabízí svůj čas a zájem. Cílem je zpříjemnit pacientům pobyt v nemocnici, vytrhnout je z monotónního prostředí a starostí a také nabídnout konkrétní aktivitu – nejčastěji se jedná o popovídání, nabízení křížovek a časopisů, předčítání, společné malování nebo hraní her, anebo doprovod na procházku do přilehlého parku. Někteří dobrovolníci také přicházejí zahrát na hudební nástroj a zazpívat, jiní se zapojují v rámci výtvarných dílen pro skupinky pacientů. Možností je spoustu, vždycky záleží mj. i na tom, k čemu sám dobrovolník více inklinuje, co ho baví, k čemu má vlohy. A hlavně také na konkrétní situaci v daném okamžiku, zdravotním stavu a náladě pacienta apod.

Je nutná určitá pravidelnost, nebo je čistě na dobrovolníkovi, jak často bude do nemocnice docházet?
Pravidelnost je důležitá. Proto zájemce vždycky žádám, aby reálně zvážili svoje časové možnosti, než se upíšou k dobrovolnické činnosti. Není nutné, aby dobrovolník chodil jednou týdně, což mnohdy opravdu nelze zvládnout, ale je dobré, aby si zodpovědně stanovil určitý pravidelný interval, v němž je schopen na Pleš dorazit, může to být třeba dvakrát měsíčně.

Jaké vlastnosti by měl dobrovolník mít? Komu byste například dobrovolnictví nedoporučila?
Dobrovolník by měl být rozhodně empatický a otevřený člověk, protože každá návštěva je tak trochu dobrodružstvím v tom smyslu, že nikdy neví, co ho zrovna potká, na koho za dveřmi pokoje narazí a jak se to bude celé odvíjet. Je proto dobré, když se dokáže na pacienta trochu napojit a vycítit, jestli je zrovna vítán a jaká aktivita by byla vhodná, anebo jestli tento pacient zrovna nemá zájem o společnost, protože i to se může stát, a dobrovolník by si to neměl brát osobně. Takže i jistá míra odolnosti, optimismu a nadhledu neuškodíJ. A kdo pro dobrovolnický program není vhodným adeptem?

Obecně jako dobrovolníka nepřijmeme onkologického pacienta v aktivní léčbě, ale ten se může zapojit jinak, např. jako klient docházet na aktivity nabízené v Centrech Amelie. Po ukončení léčby doporučujeme přibližně rok odstupu, aby teprve poté zvážil, zdali jeho zájem a motivace stát se dobrovolníkem i nadále trvá.

Co je na dobrovolnictví nejtěžší? Na co je potřeba se připravit?
Řekla bych, že pro dobrovolníky může být těžké to, že pokaždé přicházejí na oddělení jakoby nanovo, protože málokdy se setkají s jedním pacientem opakovaně, ačkoli i to se stává, a to je potom pro obě strany příjemné, mohou navázat tam, kde minule skončili.

V čem se liší přístup k onkologicky nemocným lidem a nemocným jinými chorobami?
Řekla bych, že fakticky tam vlastně ani moc velký rozdíl není, vždy se jedná o autentické setkání dvou rovnocenných lidí: dobrovolník – pacient. V oblasti onkologie však hraje jistou roli spíše to, jak je rakovina podvědomě vnímána, s čím si ji spojujeme a jaké panují předsudky a obavy, protože je fakt, že se jedná o dlouhodobé a život ohrožující onemocnění.

Kolik dobrovolníků nyní do Nemocnice Na Pleši dochází?
Pevné jádro v současné době tvoří 4 pravidelní dobrovolníci a k tomu máme několik dobrovolníků jednorázových či občasných, kteří se zapojují třeba při některých projektech nebo akcích, anebo vypomáhají s lokální propagací apod.

Z čeho Vy osobně máte největší radost, co se týče tohoto projektu?
Mně osobně nejvíc těší komunikace s dobrovolníky, ráda s nimi sdílím, co v nemocnici při dobrovolnické činnosti zažili, co se jim přihodilo, co na ně udělalo dojem, co jim udělalo radost anebo jak oni udělali radost pacientovi svojí návštěvou. Moc si všech dobrovolníků vážím, protože mi ukazují, že i v dnešní uspěchané době se najdou lidé, kteří si odejmou část svého drahocenného času a nezištně ho věnují druhým, což vůbec není samozřejmost.

Amelie je tu pro každého, koho zaskočila onkologická nemoc, osobně nebo v blízkém okolí. Nabízí možnost bezplatné péče odborníků i laiků s podobnými zkušenostmi v překonávání vážné nemoci. Nabízí neutrální půdu, kde se může kdokoli, i anonymně, věnovat sám sobě způsobem, který si zvolí. Nepropagují žádný ze způsobů léčby (bez ohledu na to, je-li to klasická či alternativní cesta), ani žádné preparáty či postupy. Dbají na zachování soukromí a svobodné vůle každého, kdo přijde. Vizí Amelie je situace, kdy je rakovina vnímána „jen“ jako součást života. Máte-li i Vy zájem se na projektu podílet, zkontaktujte paní Dinu Rišianovou na tel. 608 458 303, email: dina.risianova@amelie-zs.cz.