Do skanzenu ve Vysokém Chlumci zbývá přenést poslední dvě stavby

Když v roce 1998 odkoupilo Hornické muzeum Příbram od rodiny Lobkowiczů pozemek na katastru obce Vysoký Chlumec o rozloze tří hektarů, jen stěží si tenkrát někdo dokázal představit, že tu v údolí potoka do dvaceti pěti let vyroste celá osada čítající 23 cenných památek venkovské architektury. První objekt byl do skanzenu přenesen z Obděnic v roce 2000. Dnes už sem zbývá dopravit pouhé dvě poslední stavby.

Nejen o tom, co všechno přenesení domu z jednoho místa na druhé obnáší, jsme si povídali s etnologem a vedoucím skanzenu PhDr. Lubomírem Procházkou, CSc.

Kolik máte dnes ve skanzenu staveb?
Dnes tu máme celkem 21 staveb různého charakteru, jak obytných, hospodářských, tak drobných technických a sakrálních. Do budoucna jich tu bude celkem 23. Tím by se koncepce měla zcela uzavřít. Nyní stavíme poslední dva objekty, hotové by měly být do konce roku 2020, případně počátku roku 2021. Zpřístupnění, myslím tím expozičně a vybavením, by mělo následovat v roce 2022 a 2023.

Je skanzen ve Vysokém Chlumci něčím specifický?
Jsme jediné muzeum v přírodě, které shromažďuje stavby z jižní a jihozápadní části Středních Čech.

Jak vypadá život ve skanzenu mimo sezonu?
Na začátku listopadu jsme všechny objekty zazimovali. Od 1. listopadu až do konce března máme uzavřeno. Sezonu začínáme připravovat většinou na počátku března, také podle termínu Velikonoc.

Jak se do skanzenu stavby dostávají? Oslovují Vás sami majitelé, nebo stavby aktivně vyhledáváte?
V mnoha případech se nám ozvali sami vlastníci a nabídli své objekty, které by pro nás mohli být hodnotné z hlediska vývoje vesnického stavitelství. Děláme však i vlastní průzkum v terénu.

Zbývá přenést už jen poslední dva objekty. O jaké se jedná?
Jedním z nich je hospodářský objekt z Mokřan u Nechvalic na Sedlčansku. V přízemí jsou zděné chlévy a v patře roubené komory. Druhým objektem je celoroubené obytné stavení z Řikova u Ješetic z okresu Benešov.

Na čem nyní pracujete?
V těchto dnech probíhá v Nechvalicích i Řikově demontáž střešní krytiny. Zároveň se provádí skrývka zeminy a příprava na zemní práce. Naštěstí je letos velice příznivé počasí, tak doufejme, že firma bude moci pracovat až do poloviny prosince. Věříme, že se stavba do konce roku předá a pak budou následovat další úkony jako kolaudační řízení, zapsání do katastru nemovitostí. To vše ale zřejmě až v průběhu roku 2021.

Jak probíhá takový transfer stavby?
Každý objekt rozebíráme ručně od střešní krytiny. Použití techniky je minimální. Firma, která vyhrála výběrové řízení, nám objekt vlastně dodává na klíč. Rozebere ho, provede transfer a znovu postaví. Celý proces je velmi náročný.

Co je na celém procesu nejsložitější?
Všechny procesy jsou složité. Vždy se snažíme, aby se zachovalo maximum původních prvků a například eternitové šablony jsou velmi náchylné na poškození. Sundání střešní krytiny není tedy jednoduché. Pokud se nepodaří původní krytinu zachovat, snažíme se ji sehnat jinde. Klademe důraz i na věrné repliky truhlářských i kovářských detailů. Složitější je to někdy i s terénem, který je ve skanzenu velmi členitý.

S transferem jakého objektu jste měli doposud nejvíce práce?
Se všemi objekty bylo hodně práce. Asi nejnáročnější byl transfer a přípravné práce s vodním mlýnem z Radešic, zde jsme některé věci odměřovali ještě v průběhu jeho rozebírání. Stav mlýna to jinak neumožnil. V létě 2009 jsme z evropských fondů získali 27 milionů korun, z toho jsme postavili čtyři objekty. Finančně nejnáročnější byl právě tento vodní mlýn.

Roubenou polygonální stodolu z Vojkova jsme z důvodu složitých majetkoprávních vztahů získali po velkém úsilí až zhruba po 12 letech. U této stavby jsme nakonec museli vyměnit téměř 90 procent původních trámů, což jsme původně nepředpokládali. I tato stavba si určitě zaslouží pozornost návštěvníků.

V čem jsou stavby středního Povltaví specifické?
Typické pro tyto stavby je užití dřeva. Světnice byla roubená a ostatní části zděné. Jako střešní krytina převládaly došky. Co se týče půdorysu, stavěly se trojdílné domy komorového typu s černou kuchyní, což je vidět i na několika našich objektech. Ve dvou případech se nám dokonce podařilo vcelku přenést část černé kuchyně s komínem o váze 32 tun. V muzeích v přírodě ve Středních Čechách je to unikát.
Prováděly se také zajímavé vymazávky mezi trámy. Na opravu těchto vymazávek, ale i dalších roubených konstrukcí, jsme letos získali finance od Středočeského kraje.

Co považujete za největší skvost skanzenu?
Mám ty stavby všechny rád. Považuji za velký úspěch, že se nám to všechno podařilo. Vodní mlýn, pila - katr na vodní pohon, replika kovárny. V roce 2017 se nám povedlo postavit kopii dřevěné výklenkové kapličky. Jediným vodítkem pro její stavbu byly tenkrát pouhé tři fotograife z Městského muzea Sedlčany. Jeli jsme tedy do terénu, abychom zjistili další skutečnosti. Zasadili jsme ji do samotného centra návesního prostoru.

Letos slaví skanzen 20 let od svého založení. Z čeho máte Vy osobně největší radost?
Radost mám z toho, že se nám koncepce podařila naplnit, to je strašně důležité. Máme velice dobrou návštěvnost, každý rok sem zavítá mezi 14 až 15 tisíci návštěvníky. I díky pochopení Středočeského kraje se nám podařilo najednou získat finanční prostředky na dostavbu posledních dvou objektů. Stavbu provádí firma, která má s podobnými stavbami bohaté zkušenosti, a to je pro nás zárukou kvality. To, že se za téměř 25 let podaří skanzen dostavět, považuji já osobně za obrovský úspěch.
Stavíme od roku 2000 a nejpozději počátkem roku 2021 tu budeme mít 23 objektů. Dokážete si představit to tempo, které jsme nasadili?

Je zde možnost skanzen v budoucnu dále rozšiřovat?
To, co tady je, je maximum, které jsme si tehdy s kolegy a projektantem stanovili. Spousta návštěvníků nám říká, že bychom sem mohli přenášet ještě další stavby. V tehdejší sídelní struktuře by na to však již místo nebylo.

Máte Vy nějaký svůj sen, co se týče skanzenu?
Můj sen se začíná pomalu naplňovat. Dokončujeme výstavbu. Nabídka, která v roce 1998 přišla, byla pro mě hozená rukavice a myslím, že ve spolupráci s dalšími kolegy se nám ji podařilo zvednout.

Stavby, které ve skanzenu jsou, nejsou sice chráněny památkovou péčí, všechny jsou však velmi hodnotné a reprezentují daný region. U všech objektů je prováděna dendrologická analýza k určení data kácení dřeva. Jsou tu i stavby z druhé poloviny 17. století, tedy z doby po 30leté válce. Část z nich se podařilo zachránit i díky jejich majitelům.