Díky, trenérko!

Projekt Díky, trenére je jedinečný. Nepočítá tituly a medaile, ale je především poctou a podporou trenérů, kteří se věnují dětem s láskou a nadšením. Po mnoha kolech hodnocení se do výběru 16 „nej“ trenérů dostali dokonce dva Příbramáci – hokejový trenér Jan Chudý a trenérka krasobruslařek Barbara Dufková. Ta nakonec ve čtvrtém ročníku této sportovně-společenské akce získala z více než osmi set nominovaných trenérů nádherné třetí místo.

Barbara je zdejší rodačkou a od útlého dětství do 16 let se věnovala krasobruslení v Příbrami pod vedením Moniky Škorničkové a později Jitky Charyparové. Jako členka týmů synchronizovaného bruslení Daisies a Olympie Praha reprezentovala Českou republiku na mnoha mezinárodních závodech a mistrovství světa.

Báro, jak jste začínala a kde nyní působíte?

Trénování se celkem věnuji 7 let. Počínaje zářím 2015 jsme oficiálně otevřeli Krasobruslařský klub Milevsko. Z počátku to bylo složitější, než si na nás okolí zvyklo. Po třech letech u nás bruslí cca 20 dětí – což je plný led -  a dokonce s námi jezdí i dospělí.

Co nejdůležitějšího chcete dětem předat?

Především se snažím, aby děti na ledě byly šťastné. Já sama krasobruslení miluji a byla bych moc ráda, kdyby i moji svěřenci k němu získali lásku na celý život. Prozatím bruslíme s malými holčičkami, kde rozhodně netlačím na výsledky.

Co pro vás takový úspěch znamená?

Z třetího místa v soutěži Díky, trenére mám úžasný pocit. Beru to jako velký úspěch. Myslím, že je to celkově moc hezký projekt. Neorientuje se jen na trenéry vrcholových sportovců a získané úspěchy a medaile, ale především je to o přístupu, jak a kolik je trenér ochotný pro děti udělat a jestli to pro ně dělá srdcem.

Jak vypadá den úspěšné trenérky?

Trénuji každý den. Dopoledne si nechávám volné, protože ještě studuji na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Vůbec by mi nevadilo, kdybych takhle zaneprázdněná byla celý život. Dělám to opravdu srdcem a dovedu si představit být na ledě celý den, pak přijít domů a jít připravovat tréninkový plán na zítra. Když člověk dělá práci, kterou miluje, je ochotný pracovat mnohem víc, než je zvykem.
 

Barbaře děkujeme za rozhovor a přejeme jí mnoho šťastných okamžiků s jejími svěřenci.