Dětský domov Pepa: Do minulosti dveře nevedou, dívej se dopředu

Stejně jako v jiných rodinách naskočili i všichni v Dětském domově Pepa v Lazci opět do plného školního režimu. Děti mohou v zařízení zůstat až do ukončení studia a v současnosti zde má náhradní domov šestnáct dětí od čtyř do dvaceti let. „Děti se do školy velmi těšily a ta radost pokračuje. Nechtějí být zase on-line, chtějí své učitele a spolužáky ‚naživo‘,“ říká ředitelka dětského domova Věra Splítková, která si cení spolupráce s pedagogy ze základní školy na Březových Horách, kam většina dětí dochází.

Domov v Lazci je rodinného typu, v denních službách se střídají věkově sladěné dvojice vychovatelů tak, aby byl zachován model klasické rodiny – tedy v roli náhradních rodičů či prarodičů. „Nynější tým lidí, kteří si tuto práci opravdu zvolili jako své poslání, považuji za největší devizu zařízení. Jsou to sporťáci, optimisté, hodní a obětaví lidé. Tráví s dětmi nejen svůj pracovní, ale často i volný čas,“ vyzdvihuje Věra Splítková to hlavní, co kromě bezpečí, pravidel, spánku beze strachu a bezpodmínečného přijetí, domov dětem nabízí.

Nejsou chudáčci
Přestože se v domově úsměvy a pochvalami nešetří, je neméně důležité děti také motivovat, aby se za svá rozhodnutí naučily přebírat odpovědnost. „Od vychovatelů často slyší, že se nemohou donekonečna vymlouvat na to, že je máma a táta neměli rádi. Do minulosti už dveře nevedou, musí se dívat dopředu. Tam je život, který si samy vytvoří, a záleží jen na nich, jaký bude,“ vysvětluje Věra Splítková.

Důvody, proč děti nezůstávají v rodině, jsou neradostné a někdy velmi dramatické. „Slýchávám názor, že děti v dětských domovech jsou chudáčci. Není tomu tak,“ zdůrazňuje Věra Splítková. A vysvětluje, že sociální úřady zůstávají v kontaktu s rodinami často roky ve snaze zajistit v nich práci, eliminovat pití a užívání drog, nastartovat splácení dluhů a řešit výchovné problémy.

Pokud ale rodina dlouhodobě nefunguje – děti např. nechodí do školy, jsou na ulici, kde zkoušejí také „vydělávat“ – přichází zásah a děti jsou umístěny do výchovných zařízení. Ani dětský domov ovšem nemusí být definitivním řešením. „S rodinou poté pracujeme i my. Pokračujeme v udržení kontaktů, pokoušíme se zvláště matky motivovat, aby si urovnaly svůj život. Když se to podaří, dítě se vrací zpět do rodiny,“ popisuje Věra Splítková. V současné době se z Pepy, kam míří většinou děti z Příbrami a okolí, budou zpátky do rodiny vracet dvě z nich.

S batohem na zádech
Že život v lazeckém domově funguje v mnoha ohledech stejně jako všude jinde, ukazuje nedávno skončený prázdninový program. V první polovině léta odjely malé děti na tábory v Nadějkově, zatímco středoškoláci v červenci pracovali na brigádách. „Pak se lehce, nebo těžce rozhodují, za co první vydělané peníze utratí,“ dodává Věra Splítková. Srpen byl nabitý turistikou a sportem. Domov vyjel na Pálavu, děti tábořily na Rovišti a na kolech projely okolí Lipna na Šumavě. Ti odvážní přešli hřebeny Krkonoš s batohem na zádech. „Poslední prázdninový týden jsme byli úplně všichni v Harrachově, kde díky Janě Puklové Havelkové a spolku Radost Příbramáčkům děti zažily spoustu adrenalinových zážitků,“ doplňuje Věra Splítková výčet letních aktivit.