Den terénního pracovníka drogových služeb v ulicích Příbrami

Jak vypadá den člověka poskytujícího služby „Magdalény“ přímo v příbramských ulicích popsala pro pribram.cz terénní pracovnice Kateřina Vašková:

Pracuji jako terénní a kontaktní pracovnice v Centru adiktologických služeb Magdaléna Příbram. Příbram je poměrně malé město a terénní práce má jinou podobu než v Praze, Brně či jiném velkoměstě. Důležitá je pro nás anonymita našich klientů, takže žádné nápisy terénní pracovníci ani terénní program, které by světu hlásili „Drogová služba je tu!“

Je úterý a my plníme batoh čistými stříkačkami včetně ostatního zdravotnického a propagačního materiálu. Vždy chodíme ve dvou, kvůli bezpečnosti. Máme domluvený kontakt s klientem Ondřejem, který má za týden nástup do léčby. Poté nás čeká schůzka s dalším klientem, se kterým je domluvené testování na infekční onemocnění. Přijde spolu s novou přítelkyní, kterou ještě neznáme, tak jsme na ní zvědavé.

Je deštivý den, takže jsou naši klienti zalezlý v baru. Ten bar dobře známe, je pro nás kontaktním místem a jsme zde jako doma. Tuto pozici jsme si vybudovali dlouhodobým a pravidelným navštěvováním a seznamováním se zdejší drogovou scénou. Čeká tu na nás klient Ondřej. Je nervózní a plný obav z nástupu do léčby. Mluvíme s ním o průběhu léčby, snažíme se jeho obavy rozptýlit. Nabízíme mu asistenční službu a psychickou podporu. „To byste pro mě udělali?“ odpovídá otázkou. „Byl bych moc rád. Bojím se, že to sám nezvládnu.“ Domlouváme se na pravidelném telefonním kontaktu pro další posílení a udržení motivace k léčbě, než přijde den „D“. Hovoříme s barmanem o tom, co je v okolí nového a doplňujeme na bar náš propagační materiál včetně sirek s kontaktem na streetmobil.

Před odchodem s námi jde Ondra ven a bere sebou i svého kamaráda Petra. Opodál v zákoutí s nimi probíhá výměna injekčního materiálu. Během výměny vysvětlujeme Petrovi, kdo jsme a co děláme. Také mu vysvětlujeme princip výměnného programu – za jednu použitou stříkačku od nás dostane sterilní, aby se minimalizovalo riziko jejího ledabylého odhození někde na veřejném prostranství. Zároveň ho informujeme o nutnosti mít své stříkačky a nepoužívat cizí, aby nedocházelo k přenosu infekčních nemocí. Probíráme také bezpečné injekční užívání, jejich současný zdravotní a psychický stav. Petr je dlouhodobý injekční uživatel pervitinu, v současné době bez domova. Je to týden, co nastoupil do práce, ale je na neschopence, protože nezvládá skloubit práci s přebýváním na ulici. K matce nemůže, protože spolu nejsou už dlouhodobě v kontaktu. Je psychicky na dně. Polemizuje nad tím, jestli si už nezvykl na život „feťáka“. Nemá potřebu cokoli měnit, je letargický. Má obavy z toho, co bude, až mu odejde Ondra do léčby, neboť mu byl vždy dobrý parťákem. V kontaktu hledáme možnosti kam dál, pomocí motivačních rozhovorů. Domlouváme se, že se spolu příští týden sejdeme. Děkuje nám za pokec, už dlouho nemluvil s nikým mimo drogovou komunitu.

Nyní nás čeká druhá smluvená schůzka. Máme štěstí, déšť ustal. Klient Karel nám celý rozjařený představuje svou přítelkyni Báru, také injekční uživatelku pervitinu. Nejdříve Báru seznamujeme se službami, principy a pravidly a jde se testovat. Karel se u nás testuje pravidelně, tak jde první, aby Bára viděla, jak to probíhá. Během testování mapujeme jejich současnou sociální a zdravotní situaci. Přijde nám roztomilý jejich systém odměn - za každý negativní výsledek si dávají pusu. Je milé pozorovat změnu Karlovo nálady. Zamilovaného ho neznáme. Srší dobrou náladou a optimismem. Po testování doporučujeme, aby se nadále vyvarovali rizikovému chování, a doporučujeme přetestování za několik měsíců. Probíhá výměnný injekční program. Zrcadlíme Karlovu dobrou náladu, mluvíme o jejich společném
bydlení, o tom, jak se daří v práci a o dalších každodenních záležitostech. Poté se loučíme s tím, že se nám brzy zase ozvou.

Pokračujeme městem a monitorujeme, kde se kdo pohybuje. Navštěvujeme pro nás dobře známá a tak trochu riziková místa – vybydlené budovy, garáže. Nalézáme použitou odhozenou stříkačku. V rukavicích ji pomocí železných kleštiček sbíráme do žlutého boxu, aby se o ní nikdo neporanil. I přesto, že klienty vedeme k tomu, aby stříkačky neodhazovali, nález použité stříkačky není neobvyklou situací. Abychom minimalizovali riziko poranění, spolupracujeme i s městskou policií a technickými službami. Díky této spolupráci se daří držet naše město v čistotě a odhozené stříkačky se posílají k bezpečné likvidaci do spalovny.

Náš pracovní den se chýlí ke konci, tak se pomalu, ale jistě vracíme zpět do CASu. Potkáváme ještě partičku mladých lidí. Oslovujeme je, abychom je informovali o našem působení ve městě Příbram a zmapovali, jak to mají s drogami. Po předání několika cenných rad se vracíme do kanceláře.

Cestou si shrnujeme dnešní terén. Máme radost z posunů našich klientů, ať jsou jakékoliv. Užíváme si pocit dobře vykonané práce. Z těchto pocitů můžeme těžit energii pro příští pracovní dny. Terénní práce nás baví, je pestrobarevná (práce s klientem, síťování sociálních služeb, různá místa, festivaly…). Můžeme být součástí drogové scény a klientské komunity - budovat vztah důvěry je dlouhodobé a těžké, ale na tom dobrá terénní práce stojí. Dnešní terén byl výsledkem letité práce s klienty. Přesto jsme si vědomi, že ne každý příběh klienta končí jako v pohádce. Nastoupí Ondra do léčby? Jak dlouho tam vydrží? Uslyšíme o něm ještě? Přijde příště Petr na naši domluvenou schůzku? Posune vztah někam Karla, nebo Báru? Uvidíme vůbec ještě někoho z nich? Necháme se překvapit…