Dělostřelci v Brdech prožili mrazivé noci bez spacáku i hlad

Jinecká jednotka patří v této oblasti ke špičce a stále posouvá hranice toho, co může člověk v extrémních podmínkách ještě zvládnout.

„Přežití je komplexní disciplínou a všechny její části vyžadují podstatně víc času. Proto jsme se rozhodli zdokonalovací kurz prodloužit na dvanáct dní a udělat jej o hodně náročnější,“ vysvětluje rotný Jiří Eret, který náročnou výzvu pro své spolubojovníky připravil.

Jak si s dalšími kolegy instruktory předsevzal, tak učinil. Na vojáky spolu s dalšími instruktory připravili ztížené přesuny, zákaz téměř veškerého vybavení a minimum jídla. „Dovoleného materiálu bylo opravdu pomálu. Nůž, pilka, nádoba na vodu, ešus, termofólie, paracord a pár kalorií v podobě oblíbené tyčinky. Žádný batoh, žádný spacák, žádná karimatka, žádné prostředky na rozdělání ohně. I o oblečení byla nouze. Uniforma, triko, bunda, čepice, rukavice, trenky a dva páry ponožek. Nic víc,“ popisuje četař Tomáš Gruber. Cvičící před nástupem absolvovali ještě pětidenní základní kurz a byla jim doporučena „nabírací kůra“.

Ostrý začátek
Nejnáročnějším úkolem výcvik obvykle vrcholí, v Brdech na vojáky čekal hned první den – prolomení ledu pod jedním z kolegů a jeho záchrana.

Po pádu do ledové vody nastává šok a hyperventilace. Podle Ereta je zapotřebí, aby se člověk uklidnil, zpomalil dýchání a s klidnou hlavou se plazivými pohyby dostal na led a pak ke břehu. „Když to nedokážete, upadnete do hypotermie. Vaše tělo ztratí schopnost vytvářet teplo a potřebujete rychlou pomoc. Museli jsme do tohoto stavu dostat jednoho z instruktorů a nechat cvičící, aby ho zachránili,“ popisuje nebezpečnou zkoušku.

Vojáci použili Hiblerův zábal, při němž se střed těla postupně zahřívá teplou vodou. „Vše zvládli bravurně a my jsme si nemuseli hledat nového instruktora,“ říká s úsměvem Gruber. Poté museli promrzlého kolegu připravit na přesun: nahé tělo obalit termofólií a tu zabalit do vyždímaných svršků. „Termofólie drží tělo v suchu a oblečení dodá izolační vrstvu,“ vysvětluje Eret.

Jako lovci mamutů
Aby člověk v mrazu přežil, musí být v suchu. Jenže jak rozdělat oheň bez zapalovače nebo křesadla? I s dalším úkolem si jinečtí vojáci poradili. Jako pravěcí lovci mamutů použili luk a vrták, které našli v lese. Po čtyřhodinovém „boji“ už plamen vesele plápolal a skupinu čekala stavba přístřešku, který neprofoukne, a sbití provizorního lůžka.

V průběhu kurzu cvičící podle Ereta střídavě zažívali pocity vysílení, především kvůli nedostatku jídla a tepla. U těch závislých na kofeinu nebo nikotinu, se stav ještě zhoršoval. „Potýkali se s různými problémy, jako je orientace v terénu s improvizovanou navigací anebo zdravotními problémy. Jeden voják měl dokonce zánět v dásni a musel na pohotovost. Naštěstí fungovalo to nejdůležitější, pomoc kamaráda, a především vůle přežít. Na kurz se vrátil a zvládl ho dokončit,“ říká Eret.

Pro přežití v extrémních podmínkách je podle něj nejdůležitější zachovat chladnou hlavu a najít řešení. Prioritou by mělo být nejprve zažehnat bezprostřední nebezpečí, poté najít pomoc. „Opravdu stojí za to vyzkoušet si to. Ze začátku ti bude zima, budeš mít hlad, budeš unavený. Čím víc ale budeš trpět, tím víc posouváš svoje hranice a to, co pro tebe bylo předtím těžké, začneš bez problémů zvládat,“ popisuje Gruber. Člověk se podle něj naučí věcem, které mu mohou život zjednodušit i zachránit. Někdo prý dokonce najde nový životní styl.

Četaře Tomáše Martinovského, který kurz absolvoval, jednoznačně obohatil: „Vyšel jsem z něj silnější a zkušenější a rozhodně ho všem doporučuji. Sám se již těším na další,“ zhodnotil jej. A na další ročník se těší i organizátoři: „Nemůžeme se dočkat na to potěšení z utrpení zase příští rok,“ uzavírají s úsměvem Gruber a Eret.