Dana Tuháčková: Všichni můžeme být o Kapku lepší

Když jí bylo 9 let, dostala od své babičky velký černo-šedý sešit. Do něj si společně s ní zapisovala recepty sladkostí, které jako holka měla moc ráda. Úplně prvním receptem byla její zbožňovaná vosí hnízda. Třebaže poslední dobou má raději slané, u pečení sladkých dobrot zůstala. A vypadá to, že si začíná plnit svůj dětský sen stát se spisovatelkou.

Řeč je o Daně Tuháčkové. O ženě, která nedávno na své vlastní náklady vydala svou první knihu. O čem jiném než o sladkostech. Veškerý výtěžek z prodeje věnuje na pomoc onkologicky nemocným dětem a jejich rodinám.

Během našeho povídání nám mimo jiné prozradila, jak mít sladký život i bez mlsání. A jak ten sladký život udělat všem kolem nás.

Jak jste se vůbec dostala k pečení?
Určitě přes mou babičku, které také v knize děkuji. Musím zmínit ale i maminku mého manžela. Její recepty mě také hodně ovlivnily.

Pečení se ale nestalo Vaším povoláním..
Jako malá jsem chtěla vyrábět loutky a hrát s nimi, pak jsem chtěla být učitelkou a také spisovatelkou. Nakonec jsem léta pracovala v Březnici jako ředitelka Městského kulturního zařízení. To mi dalo velkou zkušenost co se týká práce s lidmi. Nyní jsem právnička v jedné pražské advokátní kanceláři. Všechno, co jsem kdy dělala, mě vlastně bavilo.

Napsala jste celou knihu o sladkostech. Kde nacházíte inspiraci?
Inspiraci nacházím všude kolem sebe, ale především ze zahraničí. Díky sociálním sítím jako je především Instagram.

Stalo se Vám někdy, že Váš recept někdo „ukradl“?
Často, a to byl možná první impulz, proč konečně rodinné recepty shromáždit v jedné knize.

Výtěžek z prodeje knihy jde na pomoc onkologicky nemocným dětem a jejich rodinám. Kdy jste se rozhodla, že budete takto pomáhat?
Když jsem založila svůj blog, přemýšlela jsem, kam ho ještě lépe posunout, aby měl nějaký vyšší smysl. Nadace Kapka naděje byla pro mě ten správný impulz. Příběh zakladatelky Venduly Pizingerové je pro mě opravdu silným příběhem. Nikdo z nás nedokážeme pochopit, jaké to je, žít měsíce nebo roky v nemocnici se strachem o své milované dítě a pak o něj přijít. To ví jen ten, komu se to stalo. Proto si jí nesmírně vážím za její vnitřní sílu a lásku pomáhat jiným dětem a rodinám.

S Kapkou naděje navštěvujete děti na onkologickém oddělení v Motole. Máte nějaký silný zážitek, který jen tak nevymažete z paměti?
Na dětské onkologii v Motole jsem byla poprvé v prosinci minulého roku. Celé to byl pro mě silný zážitek. Rodiče tam s dětmi bydlí. Tam za okny nemocnice je to úplně jiný svět. V té době jsem ale netušila, že se i já za tři měsíce po této návštěvě ocitnu na onkologii jako pacient. Asi jsem to musela prožít a víc pochopit. Ta nemoc vás prostě posune hodně vpřed a trochu jinam.

Máte nějaký svůj recept, jak se nejlépe vypořádat se silnými emocemi?
Nemám. Jak na to, si musí přijít každý sám. Až když člověk pozná opravdu sám sebe a přestane si něco nalhávat, přetvařovat se a naučí se říkat NE, je to ta správná cesta.

Co Vám udělalo největší radost během Vaší charitativní činnosti?
Ta spolupráce mi přináší do života samé skvělé lidi. Osobnosti, kteří mají srdce na správném místě. Patří tam i rodina, se kterou jsem se seznámila při natáčení televizní reklamy pro Kapku naděje. S příběhem jejich dvou malých chlapců se budete mít možnost seznámit i Vy díky Benefičnímu galakoncertu Kapky naděje. Bude vysílán v televizi před Vánocemi.

Snad každá žena v určitém období svého života drží různé diety. Jak to máte Vy s dietami?
V životě jsem žádnou dietu nedržela. Naopak. Jím, na co mám chuť a v poslední době miluji slané.

Jsou lidé, kteří ze zdravotních důvodů sladkosti nemohou. Máte pro ně nějaký recept, jak mít "sladký život" i bez mlsání?
Musím konstatovat, že jsem hodně disciplinovaná. Proto, když se něco nemůže, nebo víte, že vám to nedělá dobře, tak se to nemůže. Sladkost nikomu sladký život nevytvoří. Člověk by se měl soustředit především na to, aby se sám svým přístupem k životu cítil dobře. Pak teprve může udělat sladký život těm kolem sebe.

Blíží se Vánoce. Co nejraději nadělujete svým blízkým?
Celý rok poslouchám a zapisuji si, po čem kdo touží. A pak to v rozsahu svých možností naděluji. Jsou to dárky, které nejsou mou představou, ale představou těch, co si je přejí.

Co si přejete pod stromeček Vy?
Já mám jediné přání. Překonat nemoc a být tu ještě pár let, abych si mohla splnit dětský sen a napsat ještě nějakou tu knihu.

Budete mít autogramiádu své knihy v Březnici. Pozvete i naše čtenáře?
Ano. Autogramiáda je nejen pro ty, kteří milují sladké, a nebo rádi pečou, ale i pro všechny, kteří chtějí pomáhat. Mám za sebou křest a autogramiádu v Praze a musím přiznat, že velká účast a zájem o akci mě potěšila. Pro všechny je připravena ochutnávka sladkostí z knihy zcela zdarma. Budu moc ráda, když to bude pro všechny zúčastněné příjemně prožité sobotní odpoledne. A možná právě díky vám, kteří zakoupíte knihu Sladká inspirace – O Kapku lepší sladkosti Marzicake, poskytnete naději někomu, kdo ji ztrácí za okny nemocnice.

Autogramiáda se uskuteční v sobotu 16. listopadu 2019 od 14 hodin v březnickém Infocentru a Kavárně v Koleji.

Dana žije v obci Drahenice. Odtud dojíždí za prací do Prahy. Nikdy však nepřemýšlela o tom, že se do hlavního města přestěhuje. Venkov je pro ní relax, místo pohody a domov. Miluje chvíle s rodinou a vnoučetem. Ráda fotí, čte a píše.

Loni před Vánoci napekla více než tisíc perníčků. Spoustu z nich nazdobily samy děti a jejich rodiče ve Fakultní nemocnici Motol. Nebyly to obyčejné perníčky, byly „o Kapku lepší“. Udělaly radost nemocným dětem. Péct se bude i letos. Jak sama říká: „Všichni můžeme být o Kapku lepší.“